Už před letošní sezonou Cancellara vyhlásil, že bude jeho rozlučková. I kdyby už nic nevyhrál, měl by za sebou výjimečnou kariéru - čtyřikrát se stal v časovce mistrem světa, ovládl sedm etap na Tour, tři na Vueltě, měl olympijské zlato z Pekingu, vyhrál spoustu jarních klasik.
Nic z toho však nemělo být Cancellarovo poslední slovo.
Před startem jeho závěrečné olympijské časovky v životě se mu hlavou honilo tolik věcí. „Posledních 24 hodin bylo nejtěžších,“ přiznal v cíli. Věděl, že klání v Riu bude jeho posledním velkým závodem. Nechtěl se loučit selháním. „Dával jsem si pozor, abych měl správnou masáž, kontroloval jsem vybavení... chtěl jsem, aby vše bylo v pořádku.“
Po večeři vyrazil mezi další švýcarské sportovce, aby rozptýlil hlavu. Aby odvedl myšlenky jinam než k závodu, na kterém mu tak záleželo.
A s takovým přehledem ho ovládl.
Na 19,7 kilometrech ještě ztrácel 24 sekund na vedoucího Australana Dennise, ale v cíli byl o 47 sekund první! „V úvodu jsem trochu ztrácel, ale nebyl jsem vystresovaný,“ řekl. „Soustředil jsem se na to, co jsem potřeboval udělat. A sice nejet na začátku moc rychle. Když závodíte přes hodinu, musíte vše dobře vybalancovat,“ řekl muž s přezdívkou Spartakus.
Brazilské Rio skrápěl déšť, když si Cancellara došel pro druhou zlatou medaili v životě. „Věděl jsem, že to bude výjimečný rok, když jsem řekl, že po sezoně skončím. A účastnit se v něm největší sportovní akce světa a získat zlato, na to jsem extrémně hrdý,“ vykládal 35letý Švýcar.
Rozhodnutí o konci kariéry ale prý nepřehodnotí. Tím spíš, že se mu povedlo rozloučit na vrcholu. Neupřesnil však, zdali ještě do nějakého závodu nastoupí. „Zeptejte se zítra. Teď si to chci jen užít,“ prohlásil.
Na tiskovou konferenci přišel zabalený do švýcarské vlajky, při odchodu ho vyprovázel potlesk. „Měl jsem úžasnou kariéru. A zakončit ji takto... Co si přát víc,“ pronesl.
Tak odchází cyklistický král.
