V nezvykle nízkém věku poznává, jak vypadá velký sportovní svět. Filip Nepejchal se jako druhý nejmladší člen české výpravy senzačně dostal na olympiádu, ve střelbě ze vzduchové pušky dokonce polovinu závodu mohl snít o finálové účasti. To před nastavenými diktafony se trápil mnohem více.
Jaká to byla zkušenost, Filipe? „Určitě velká. Snad to bude lepší.“
Byl jste nervózní? „Dost. Olympiáda je jiný zážitek než obvykle.“
Co slavnostní zahájení? „Byl jsem.“
O závodě ve vzduchové pušce čtěte zde |
Nepejchal ovšem do Ria nepřijel kvůli tomu, aby dlouze mluvil, v první řadě potvrzuje pověst extrémního střeleckého talentu. Však je mu teprve čerstvě sedmnáct let!
V olympijské vesnici patří mezi benjamínky. Zkouší vyzvídat od ostatních, zapojuje se do debat? „Trochu jo, ale není to extra. Očekávám, že se se mnou lidi nebudou bavit, když jsem proti nim menší,“ usmíval se plaše Nepejchal.
Na úvod v Riu skončil na 35. místě. Na hrách jej čekají ještě dvě disciplíny: v libovolné malorážce vleže a v třípolohové střelbě z malorážky.
A jeho maximum může být úplně jinde. Když v červnu senzačně vyhrál Světový pohár v Baku, bylo mu ještě šestnáct let. „Je to talent, práce je s ním výborná,“ chválí trenér Jan Videcký. „Když si něco řekneme, hned to aplikuje a funguje to. Zpětná vazba je od něj vynikající.“
A líčí, jakou přezdívku má: Mimozemšťan.
Abyste správně pochopili, nejde o nic hanlivého, spíš o označení výjimečnosti. „Začali jsme s tím v lednu, když se věci začaly vyvíjet tak, že by mohl zabojovat o olympiádu,“ říká Videcký. „Pak jsme v Baku všem třem adeptům na místo v Riu řekli, že kdo udělá lepší umístění, pojede. A Filip hned první závod vyhrál, v šestnácti letech! To je prostě mimozemšťan.“
Pokud chcete znát pohled samotného střelce, na dotaz, co s ním rychlý vlet do špičky dělá, jen odvětí: „To zatím sám nevím.“ Nepejchal žije v Kolíně, studuje střední průmyslovku v Kutné Hoře, trénuje v Plzni. Se střelbou začal před osmi lety a šla mu hned. „Chytla mě od začátku a ještě to dlouho vydržím,“ plánuje.
Což u něj byla delší z odpovědí. „Slovo z něj nedostanete,“ uvádí kouč. „Má trošku tvrdou hlavu - když jsem s ním začal pracovat, jednoduché to nebylo. Ale na to, jak je do sebe docela uzavřený, nad střelbou dokáže přemýšlet a zpětně pak o ní něco říct.“
Na úvod v Riu potkalo Nepejchala to, co zná většina nováčků, šanci na finále mu sebraly nervozita a nedostatek zkušeností.
A dál? „Nic není ztraceno. Ještě máme před sebou dva závody a vyskočit může v obou, zapracovali jsme na tom,“ líčí Videcký. „Filip má dar na spouštění. Ve finále dokáže i v té nestabilitě vycítit, když se blíží ideální zamíření a nebojí se spustit. Je v tom odvážný, což je jeho plus.“
Tichý český „mimozemšťan“ rozhodně ještě má co ukázat. „Za čtyři roky to vyhraju, ne?“ zaculil se - a nemusí to být úplná utopie.
