Věděl, že jestliže své jízdy nezvládne, bude muset s krasobruslením nejspíš skončit. Jeho rodiče, obchodníci se zeleninou, se totiž kvůli krasobruslení zadlužili a další peníze už nemají. Sedmnáctiletý syn na další závody potřebuje sponzora.
A toho mohl získat jedině díky dobrému výkonu v Soči. Nejlépe při postupu do finále. "Byl jsem hrozně nervózní," říkal Martinez po své krátké jízdě, jíž v hledišti sledovalo dvanáct tisíc lidí, kteří čekali na Pljuščenka. "Je to tak velká akce."
Do blyštivého černého kostýmu ho oblékl jeden newyorský návrhář, který si všiml výzvy na Facebooku. Za hrazením mu fandila najatá ruská trenérka a doma mačkali palce oba rodiče. "Další čtyři roky už bychom finančně neutáhli," věděli.
A syn, jenž kvůli tréninku poslední měsíce pendloval mezi Manilou a Los Angeles, je nezklamal. "Dostanu se do volných jízd. Jsem připravený," tvrdil černovlasý mladík den před závodem.
A jak řekl, zabruslil. Vystřihl krásného trojitého axela, povedly se mu piruety. Dva prvky sice pokazil, přesto si vyloužil bouřlivý aplaus.
Známka 64,81 bodu: životní výsledek a jasný postup mezi 24 nejlepších krasobruslařů.
"Jsem šťastný. Jeden skok se nepovedl, ale zbytek programu byl dobrý," radoval se Martinez, zatímco hrdě mával davu bundou s nápisem Filipíny.
V krátkém programu porazil krasobruslaře z Itálie, Kanady nebo Rakouska, kteří mají nesrovnatelně lepší podmínky k tréninku. Když chce bruslit doma, musí do nákupního centra, kde se mačká s amatéry. Kluziště nemá na Filipínách nikdy jenom pro sebe. I proto si v lednu zranil koleno, protože skákal na nerovném ledě.
Cesty do Spojených států, kam cestoval za tréninkem, jsou zase pro jeho rodinu finančně neúnosné. Přesto jediný filipínský olympionik vyřadil v Soči pět protivníků.
Když tak vyrazil do pátečního finále, v němž předstihl ještě dalších pět soupeřů, už měl v Soči splněno. Jako vůbec první krasobruslař z lidnaté jihovýchodní Asie předvedl na olympijských hrách volnou jízdu a přiznal: "Cítím se jako šampion."
