Na různá vyšetření na klinice v olympijské vesnici šla skoro apaticky. "Ať už to zranění bude jakékoli, půlka už pro mě skončila. A příští olympiáda je až za čtyři roky," povzdechla si šestadvacetiletá běžkyně.
Zlé tušení měla už den před závodem, když v kotníku pocítila staré známé píchnutí, jež se jí vrací už od roku 1997. Před rozběhem se nemohla ani rozcvičit v tretrách. "Ale pořád jsem doufala, že až zazní výstřel, tak v té olympijské atmosféře zapomenu na bolest. Věděla jsem, že na postupový čas v pohodě mám," řekla Formanová.
Jenže už v první zatáčce zjistila, že ani léky, tlumící bolest, jež si ráno vzala, nebudou nic platné. "I kdybych ještě nějakým zázrakem postoupila, tak dnešní semifinále bych už stejně běžet nemohla. Dneska už to bolí i při obyčejné chůzi," konstatovala smutně.
Kdyby prý měla možnost vrátit čas, asi by nic neudělala jinak. "Všechno jsme to dnes rozebraly s trenérkou a nenašly jsme nic, v čem bychom udělaly chybu. Problémy začaly v Nymburce deset dní před odletem. To už byla příliš krátká doba na nějaké řešení," řekla zklamaná atletka.
Že by mohla nastoupit ve štafetě, to se zdá být zatím málo pravděpodobné. "Ani na to nemyslím. V první chvíli mě napadlo, že bych nejraději jela hned domů. Ale zůstanu tady a budu alespoň držet palce, i když při finále si asi pobrečím," řekla Formanová.
Podobný pocit prý už zažila před dvěma lety na mistrovství Evropy v Budapešti, kdy do finále nepostoupila kvůli prodělané viróze. "Čas, který tam stačil na vítězství, jsem normálně běhala," zavzpomínala Formanová. V Sydney to může být stejné.
Zlé tušení měla už den před závodem, když v kotníku pocítila staré známé píchnutí, jež se jí vrací už od roku 1997. Před rozběhem se nemohla ani rozcvičit v tretrách. "Ale pořád jsem doufala, že až zazní výstřel, tak v té olympijské atmosféře zapomenu na bolest. Věděla jsem, že na postupový čas v pohodě mám," řekla Formanová.
Jenže už v první zatáčce zjistila, že ani léky, tlumící bolest, jež si ráno vzala, nebudou nic platné. "I kdybych ještě nějakým zázrakem postoupila, tak dnešní semifinále bych už stejně běžet nemohla. Dneska už to bolí i při obyčejné chůzi," konstatovala smutně.
Kdyby prý měla možnost vrátit čas, asi by nic neudělala jinak. "Všechno jsme to dnes rozebraly s trenérkou a nenašly jsme nic, v čem bychom udělaly chybu. Problémy začaly v Nymburce deset dní před odletem. To už byla příliš krátká doba na nějaké řešení," řekla zklamaná atletka.
Že by mohla nastoupit ve štafetě, to se zdá být zatím málo pravděpodobné. "Ani na to nemyslím. V první chvíli mě napadlo, že bych nejraději jela hned domů. Ale zůstanu tady a budu alespoň držet palce, i když při finále si asi pobrečím," řekla Formanová.
Podobný pocit prý už zažila před dvěma lety na mistrovství Evropy v Budapešti, kdy do finále nepostoupila kvůli prodělané viróze. "Čas, který tam stačil na vítězství, jsem normálně běhala," zavzpomínala Formanová. V Sydney to může být stejné.
