Hráči snili o triumfálním příjezdu do Sydney, kam se chtěli podívat jako účastníci závěrečných bojů fotbalového turnaje. Jejich sport totiž byl jako jediný vykázán z olympijského města na stadiony po celé Austrálii.
Ve skupině s USA, Kuvajtem a Kamerunem však propadli, obsadili s dvěma body poslední místo, a tak se místo stěhování do olympijské vesnice vydali na cestu domů. Neopakovatelnou atmosféru hostitelského města okusili jen skrz sklo jedoucího autobusu, v němž absolvovali dvouhodinovou projížďku.
"Měli bychom nejen u fotbalistů, ale i u dalších sportovců, kteří tady neuspěli, ocenit už fakt, že se na olympijské hry vůbec kvalifikovali. Už to je důkaz dobré výkonnosti," poznamenal asistent trenéra Miroslav Beránek. Sám však jistě tušil, že fotbalový tým vítání s otevřenou náručí, poklepávání po zádech a velké ovace čekat nemůže.
Hosté, kteří v českém olympijském domě nadšeně vítali Řehulu, Hilgertovou, Tenka i Jirase s Máderem vesměs zůstali doma a hráči místo nekonečného rozdávání upřesňovali se svými blízkými čas návratu. Sionko po jídle zapadl do křesla a posílal přes mobil textové zprávy, Heinz rovnou telefonoval.
Početná skupina se vystřídala u počítače napojeného na internet. Hlavním surfařem byl Libor Došek, kolem něhž se vystřídali skoro všichni spoluhráči. Ani články v českých novinách však náladu nevylepšily, ze všech stran zněla tvrdá kritika.
 Fotbalisté (zleva) Kučera, Lib. Došek, Kováč a Polák koukají do počítače na kritické články v českých novinách |
