Ani Ježíš, který na olympijské hemžení shlíží z hory Corcovado, nedokázal zařídit Brazílii vítězství, pořadatelská země ztratila dva body za bezbrankovou remízu s Irákem.
S Irákem?!
Pro Brazilce, tak hrdé na svůj národní sport, jde o vrchol potupy. Mezi Irákem, 99. týmem na žebříčku FIFA, a jejich výběrem přece musí být vidět rozdíl několika tříd!
Jenže výsledkově se neprojevil, stejně jako v prvním utkání s Jihoafrickou republikou, které také skončilo bez branek. A tak fanouškům, natěšeným na krásný fotbal a góly, došla trpělivost.
Vztekali se. Pískali. Bučeli.
Nejvíc právě na Neymara. To on měl přece tým táhnout k historicky prvnímu olympijskému zlatu, které jako jediné brazilskému fotbalu v pestré sbírce trofejí z velkých turnajů chybí.
Zatím svou roli neplní. Proti Iráku vypadal utahaný, vyčpělý, nedařilo se mu skoro nic. „Chybí mu energie,“ uznal i kondiční trenér brazilského týmu Marcos Seixas.
A když to nejde Neymarovi, nejde to ani týmu, který na něj zjevně až příliš spoléhá. „Za to, co jsme předvedli, se musíme fanouškům omluvit,“ kál se trenér Rogerio Micale. „Nehráli jsme dobrý fotbal. Cítím, že jsme lidi zklamali.“
V tom se nemýlí. Brazilcům sice kromě Neymara chybí největší hvězdy, ale pořád mají ze všech účastníků jasně nejnabitější tým. Marquinhos z Paris Saint-Germain, Felipe Anderson z Lazia, Rafinha z Barcelony, talent Gabriel ze Santosu... Ti všichni měli doma válet a pomoci týmu v plážovém rytmu lehce protančit do čtvrtfinále.
Místo toho jsou blízko průšvihu. Když v posledním zápase neporazí zatím vedoucí Dány, vážně hrozí, že skončí už ve skupině. Za určitých okolností by mohla stačit i remíza, ale spoléhat se na ni nedá. A hlavně - remízy teď v Brazílii nikoho nezajímají. Fanoušci už chtějí vidět vítězství. A góly!
Těch se zatím dočkali jen od ženského týmu, který soupeřky válcuje. A tak během trápení s Irákem spustili posměšné skandování „Marta, Marta“ - s odkazem na nejlepší brazilskou hráčku.
Andressa Alvesová (vpravo) a Marta se radují z brazilského gólu proti Číně.
„Mužský a ženský fotbal přece nemůžete srovnávat,“ mával rukou Micale. A spíš z povinnosti dodal: „Samozřejmě děvčatům blahopřejeme. Snad budou na konci turnaje slavit úspěch - a my také.“
Tomu teď asi fanoušci přestávají věřit. Proti Iráku tým sice sedmdesát procent času držel míč, dvacetkrát vystřelil a jednou trefil břevno, ale co z toho? „Fotbal se vyrovnává. A proti nám se nikdo nesnaží budovat - jen ničit,“ postěžoval si kouč Micale na herní styl soupeře.
Iráčany tohle rýpnutí mrzet nemuselo. Obrat tak silného soupeře, to je pro celou zemi velká událost. „Obrovský úspěch. Historický den pro irácký fotbal,“ jásal trenér Abdulghani Alghazali.
Zato Brazilci jsou možná blízko historickému propadáku.
