Jako kluk sebral olympijskou vlajku, po 50 letech s ní poletí do Koreje

Olympionik František Halíř s vlajkou, kterou ukradl na hrách v Grenoblu 1968. | foto: Ota Bartovský, MAFRA

28 2018
Jako sedmnáctiletý puberťák sundal ve Villard de Lans ze stožáru vlajku s pěti kruhy, aby si ji přivezl domů do Liberce. Na památku ze zimní olympiády v Grenoblu 1968, kde reprezentoval Československo v jízdě na saních. František Halíř se teď vrací na olympiádu po padesáti letech. Do Pchjongčchangu 2018 odletí jako šéftrenér sáňkařské reprezentace. Vlajku z her v Grenoblu poveze s sebou.

„Byl jsem mladý, nerozumný kluk. Ve Villard de Lans, kde se jely sáňkařské závody, jsem si vlajku vzal, aniž bych tušil, co všechno se kolem toho semele,“ vzpomíná Halíř.

„Zmizení vlajky začala okamžitě vyšetřovat francouzská policie. Moje kolegyně z reprezentace sebrala ještě jednu vlajku. Všichni kolem nás se báli, co by se stalo, kdyby na nás policie přišla. Určitě by nás vyloučili z her. Vlajky jsme raději ukryli do garáže.“

O čtyři roky dříve se australská plavkyně a držitelka zlatých medailí ze tří olympiád Dawn Fraserová opila na olympijských hrách v Tokiu 1964, přeplavala vodní příkop a ukradla olympijskou vlajku před císařským palácem.

Plaveckou superhvězdu, první ženu japonské olympiády na sto metrů kraul, tehdy zadržela policie. Vyvázla bez trestu a císař Hirohito jí věnoval olympijskou vlajku jako suvenýr.

Jenže od Australské plavecké federace Fraserová dostala desetiletý zákaz závodění... Navzdory svému prohřešku se stala australskou sportovkyní roku 1964. V roce 2000 běžela s pochodní na jednom z posledních úseků při zahájení letní olympiády v Sydney.

Přesto příběh Fraserové ilustruje, do jak ošemetné situace se vřítil Halíř.

Saně za 18 tisíc

Na olympijskou vlajku schovanou ve francouzské garáži se v roce 1968 naštěstí nepřišlo. „Ale musel jsem vymyslet, jak ji dostat domů do Československa,“ svěřuje se Halíř. „Na hranicích dělali celníci přísné kontroly. Nakonec jsem vlajku úspěšně propašoval v sáňkařské helmě.“

Současný šéftrenér českých sáňkařů schraňuje v Liberci i další připomínky olympiády v Grenoblu 1968. Československá výprava nafasovala na tehdejší dobu exkluzivní oblečení, o němž si řadoví občané v socialistické zemi mohli nechat pouze zdát.

„Mám doma ještě kožich, v němž jsme šli na slavnostní zahájení olympiády. A čepici taky,“ podotýká Halíř. „Původně jsme měli za oblečení něco doplácet, ale za dobrou reprezentaci jsme ho dostali zadarmo.“

Halíř si nechává na památku také perfektně zachovalé závodní saně z konce šedesátých let. Stály tehdy 18 tisíc korun, tedy jen o deset tisíc méně než osobní automobil Fiat 850. „Jejich cena je dnes nevyčíslitelná,“ shrnuje Halíř.

Právě k oblečení se váže další těžko uvěřitelná historka z Grenoblu 1968. Zasloužil se o ni další sáňkař, zkušený Horst Urban, otec olympionika a kreslíře Petra Urbana. Českoslovenští reprezentanti pochodovali při zahájení olympiády prostovlasí, bez beranic, ačkoliv si je do Francie přivezli.

„Můj táta ale nikdy nenosil čepici. Když měla československá delegace nástup na slavnostní zahájení, tak beranici nakopl,“ vzpomíná Petr Urban. „Zůstala viset vysoko v okapu, nedala se sundat. Celá výprava musela na slavnostní nástup bez beranice, aby byla jednotně ustrojená.“

Olympionik František Halíř a jeho sáně z Grenoblu 1968

Olympionik František Halíř a jeho sáně z Grenoblu 1968

V Grenoblu 1968 reprezentovalo Československo šest sáňkařů. „Pak už jich nikdy tolik na olympiádu nejelo. Až teď v Koreji jich tam zase bude šest, což mě jako šéftrenéra hrozně těší,“ podotýká Halíř.

Strmá ledová koryta, z nichž se divákům tají dech, neopustil sedmašedesátiletý Halíř dodnes.

„Pořád ještě jezdím závody veteránů. V dráze lítám víc než stokilometrovou rychlostí,“ prohlašuje Halíř. „Slyším kolem sebe, ať neblbnu, že se někde rozbiju a domů mě povezou v dřevěném penálu. Ale mě sáňkování pořád baví. Porážím mistry světa, s nimiž jsem zamlada prohrával.“

Skvělá parta drží

Halíř v jednu dobu profesionální sáňkování úplně opustil a jako voják dělal na Dukle velitele roty. Nakonec se našel v trénování.

„Největší šance dávám v Koreji v závodu dvojic Lukášovi a Tondovi Brožovi. Na tréninku dřou a vidím na nich velkou vůli něco dokázat,“ tvrdí Halíř. „Ve Světovém poháru jezdí kolem dvanáctého třináctého místa a doufám, že na olympiádě by mohli být v nejlepší desítce.“

Sám v necelých osmnácti bral na olympiádě v Grenoblu dvacáté místo v jednotlivcích a čtrnácté ve dvojicích. A taky si hry užíval coby fanoušek.

„Zažil jsem zápas našich hokejistů s Rusy. Vyhráli jsme 5:4, skončili stříbrní a jsem dokonce na televizních záběrech po skončení utkání, kdy jsme s ostatními Čechoslováky naskákali ze samé radosti na led. V Grenoblu jsme byli skvělá parta a dodneška se scházíme. Rád si popovídám třeba s Tomášem Kučerou, čtvrtým sdruženářem z olympiády 1968. Říkáme si, že naše vzpomínky jsou tím nejkrásnějším a nikdo nám je nevezme.“

Nejčtenější

Hurá do Ameriky! Spilkovou čeká stěhování, možná zakotví na Floridě

Golfistka Klára Spilková na tiskové konferenci v Praze.

VIDEO Splnila si sen, vydřela místo mezi golfovou elitou. Klára Spilková bude hrát na LPGA Tour a s...

Další z rubriky

Badmintonové finále ovládli mistři světa, porazili čínské krajany

MÁME ZLATO! Čínský pár Čang Nan, Čao Jün-lej slaví vítězství ve finále smíšené

Olympijské finále badmintonového turnaje ve smíšené čtyřhře vyhrál čínský pár Čang Nan a Čao...

Čína touží po zimních medailích. Loví talenty i v šaolinském chrámu

AKROBATI. Studenti šaolinské školy kung-fu zavěšení na lanech nacvičují noční...

Čína volí netradiční cesty, jak uspět na zimních olympijských hrách v roce 2022, které uspořádá...

Když sport nesport poráží rodeo v boulích

S JISTOTOU. Jamie Andersonová v kvalifikaci slopestylu snowboardistek na

Krasnaja Poljana (Od našeho zpravodaje) "Jau! Teď bych nechtěla být jejíma nohama," otřese se Šárka Sudová pod boulařským svahem, po kterém...

Najdete na iDNES.cz