Opravdu byste volil takhle razantní řešení?
Tady prostě nemají co dělat. Nemají. Je to druhý případ během čtrnácti dnů. Funkcionáři, olympijští i lidé z Mezinárodní lyžařské federace, by se měli vzchopit, postavit se za tento sport a poslat je domu. Zvolit stejně radikální postup, k němuž došlo třeba v cyklistice.
O ruských běžkyních jste v souvislosti s dopingem mluvil už dřív, ale zatím jim nikdo nic nedokázal.
Nedokázal, nedokázal... Ve světové stopě se pohybuju patnáct let, takže už něco umím odpozorovat. Markantním příkladem je Šmigunová, oproti svým "krásným" závodům, které jela na začátku sezony, je najednou na pět kilometrů o půl minuty pomalejší. Vidím její výbušnost, její vizáž, její projev na trati... Prostě předtím brala. A teď se stydí, její rodiče tu chodí a nikdo je nezdraví.
A Larissa Lazutinová?
Larissa mě velmi zklamala, myslel jsem si o ní, že je jiný sportovec, ale už před olympiádou mě přesvědčila, že v tom jede taky. Jenomže v Sojuzu je asi doping týmovou záležitostí, ty holky mají například rozestavěné baráky a sport je pro ně živobytím, takže jsou toho schopny. A jejich vedení z toho taky profituje, skoro připomíná mafii. Je mi té holky líto, ale hned bych ji poslal domu. Nemá tu co dělat.
Nemůže být její nález jen shodou náhod?
Zvýšená hladina hemoglobinu není genetickou nebo náhodnou záležitostí. Hemoglobin se zvedá vždy po nějakém podnětu.
Třeba svou roli sehrála nezvyklá nadmořská výška.
Částečně ano, ale její podíl dělá vždy nejvýše několik procent.
Upozornil jste na Finy, kteří dopovali před loňským mistrovstvím světa v Lahti, teď na Rusy při olympiádě. Existuje podle vás ještě někdo další?
Ví se celkem o osmnácti lidech, kteří se neustále při dopingových zkouškách pohybují na hraně. Neustále. Ale procházejí. Genetickou nebo přírodní cestou přitom nemůže mít hemoglobin v jejich tělech tak vysoké hodnoty. Ví se o nich a myslím... Věřím, že na ně v budoucnu dojde.
Můžete v boji proti dopingu sehrát nějakou roli vy?
Jedná se o povinnost funkcionářů, já jim nemůžu fušovat do řemesla. Ať rozhodnou a byl bych rád, kdyby rozhodli tvrdě. Doufám, že začnou už na olympiádě. Ale nevím, jestli k tomu mají prostředky... Takové věci se zezadu tlačí penězi.
Co kdyby se něco podobného přihodilo Kateřině Neumannové.
Pak bych se musel někam odstěhovat. Nevím, kde bych žil. Okamžitě bych zanechal vrcholového sportu, vždyť na světě jsou příjemnější věci. Věnoval bych se svým dětem.
Stáli jste někdy před rozhodnutím něco 'vzít'?
Mně i Kateřině to tuším před Naganem nabídli. Nechci říct, kdo to byl, vyhodil jsem ho. Já v takové špíně nehodlám žít.
Vaše svěřenkyně drží krok s nejlepšími, z nichž někteří podle vás dopují. Leckdo si pomyslí, jak je to vůbec možné?
No, vždyť ji taky neustále podezřívají. Všichni a všude do ní jdou. Svět jí nevěří. Při každém závodě musí třikrát čtyřikrát na doping.
Kde jsou tedy kořeny jejího úspěchu?
Katka dělá deset let osm tisíc kilometrů ročně a s léty její trénovanost stoupá. Říkal jsem jí, že budu spokojený, když se v Salt Lake City umístí do šesté příčky. Odvětila, že je to málo.
A dokázala mnohem víc...
Jenže tenhle svět je zkažený. Skutečně zkažený a veškerý sport s ním. O to je její medaile čistší, hezčí.
S takovým vědomím se asi trenérovi žije těžko.
Už nebudu nic komentovat. Moje kariéra se chýlí ke konci. Jen se budu modlit, aby se se lyžování očistilo.
