Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Čtvrtek 19. října 2017 Michaela

Nervozita nepřišla. Možná jsem to měl i trochu na háku, líčil Fuksa

Rychlostní kanoista Martin Fuksa ve finále kilometrové trati v Riu | foto:  Michal Sváček, MAFRA

16 2016
Rio de Janeiro (Od našeho zpravodaje) - Dosud nejdůležitější závod kariéry mu nevyšel. „Neměl jsem tu svoji pohodu, jízda ode mě nebyla stoprocentní,“ přiznal kanoista Martin Fuksa poté, co na kilometrové trati dofinišoval na olympijských hrách v Riu na šestém místě. „Ale doufám, že to není moje poslední šance.“

Česká rychlostní kanoistika měla v úterý na jezeře Rodriga de Freitase dva adepty na cenný kov, zatímco kajakář Josef Dostál vybojoval stříbro, druhá z nadějí neuspěla. „Trošku mě mrzí dojem z jízdy,“ popisoval 23letý Fuksa. „Nebylo to tak super jako semifinále. Kdybych jel jako v něm, tak si myslím, že to dopadlo lépe.“

Ale svůj den jste neměl, že?
Od začátku to pro mě bylo hrozně těžké. Udělaly se tam nějaké nesmyslné vlny a musel jsem vynaložit hodně sil, abych mohl dál jet s ostatními. Neměl jsem tu svoji pohodu. A je z toho šesté místo.

Patřil jste mezi muže s medailovými ambicemi, jste zklamaný?
Takhle: v koutku duše samozřejmě každý sportovec na olympiádě chce medaili, když ví, že na to má. A já jsem na ni určitě měl. Bohužel to nevyšlo. Ale beru to pozitivně, jedu dál. Doufám, že to není poslední šance.

Bylo něco špatně?
Myslím, že ani ne. Semifinále bylo včera suprový, rozjížďka dneska ráno skvělá. Až mě mrzí, že jsem nebyl skoro vůbec nervózní; nevím, jestli to pomohlo, nebo ne. Ale jízda pro mě nebyla stoprocentní. Neodešel jsem z ní s dobrým pocitem, že jsem odvedl dobrý závod, dobrý výkon.

Mohlo by být víc nervozity ku prospěchu?
Právě mě překvapilo, jak jsem to měl možná i trochu na háku. Fakt jsem byl úplně v klidu. Pořád si vzpomínám na loňské mistrovství světa, kdy jsem byl před finále úplně hotovej - a málem jsem vyhrál. Nevím, čím to je. Jenže přece si nervozitu nebudu chtít vybudovat, to musí přijít samo. Ale nic nepřišlo.

Fotogalerie

Cítil jste cítil už od prvního záběru, že den D nepřijde?
Od prvního ne. Na startu mě to celkem nakoplo, pak přišly vlny, nemohl jsem se v záběru uvolnit a na kluky jsem prostě neměl. Byli rychlejší. Na dráhu se vymlouvat nebudu. Byl jsem prostě pomalej.

Nemohl vás ovlivnit bleskový start vašich rivalů?
To mě neděsilo. Věděl jsem, že takhle pojedou. Chtěl jsem od začátku jet na sebe, soustředil jsem se jen na sebe. Říkal jsem si: Pojď, je to olympiáda, dej do toho všechno. Ale byl jsem tuhej, pomalej.

Ve středu rozjíždíte dvoustovku. Těšíte se na další možnost?
Teď na ni vůbec nemyslím. Musím se jít vyjet, odpočinout si psychicky i fyzicky. A hlavně musím jít dál. Vždyť jsem mladej.







Najdete na iDNES.cz



mobilní verze