Tohle přece není zákeřná verze deus ex machina, kdy se zásahem vyšších sil rychlobruslařce rozplývá jedinečná šance na start na letních hrách. Někdo chybu udělal, tečka. Nedostatek katarze zanechává obrovskou pachuť.
Pochybil svaz? Ať se adekvátně změní. Pochybila snad Sáblíková a její tým? Ať tedy bohužel trpí. Pochybil někdo jiný? Ať je to zveřejněno.
Jenže nyní se zdá, že „kauza Sáblíková“ zmutuje do stádia, v němž se bude jen tak přehazovat vina ze strany na stranu, ale zcela bez výsledku. Naopak s rizikem, že se vše jednou třeba může opakovat.
Když je řeč o riziku, nyní se riskuje. Vypadalo to, že existují dvě verze: buď se Sáblíková dostane do oficiální nominace - nebo zůstane doma. Jenže teď vývoj směřuje i k variantě číslo 3: že Sáblíková odletí do Brazílie jako „turistka“ a přímo tam šanci zkusí vybojovat snad ani ne last minute, ale spíše „last second“ ve zkráceném řízení u Mezinárodní sportovní arbitráže.
„Pravděpodobnost startu není velká, to si musíme říct na rovinu. Ale když je naděje, musíme za Martinu bojovat,“ řekl Martin Doktor, šéf české výpravy pro Rio.
V případu se angažuje i prezident Miloš Zeman, což vznáší další otázky - jde o upřímnou snahu, o vítanou politickou podporu, o touhu předvést se sympatickým gestem?
Byť by autor měl k současném pánovi Hradu spoustu výhrad, v tomto případě podle jeho soudu Zemanovi lze něco vyčítat jen těžko. Poskytuje totiž Sáblíkové zastání a minimálně morální podporu, což sportovkyně ve své situaci - čistě lidsky viděno - musí ocenit.
Ona by navíc prezidentská přímluva ani nebyla potřeba, kdyby konečně zaznělo, KDO udělal chybu. Jenže se až nabízí, zda by takové přiznání nemohlo zhatit i poslední, drobounkou šanci. Pokud totiž šlo v první řadě o šlendrián, těžko by arbitráž tento „důvod“ přesvědčil.
