Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Neděle 22. října 2017 Sabina

Hadamczik: Hašek a Vokoun spolu nezápasí

2 2006
Praha - Za poslední měsíc už tuhle otázku slyšel snad tisíckrát. Od novinářů, od kamarádů, od lidí, kteří ho zastavují na ulici. Hašek, nebo Vokoun? Kouč hokejové reprezentace Alois Hadamczik se však vždy jen usmál. Odpověď o velké neznámé – brankářské jedničce na olympiádě v Turíně – stále tají.

Skutečně s vámi nic nepohne, ani třeba já dnes?
(smích) Ne, ne. Chtěl bych fanoušky požádat o pochopení. Nedělejme mezi Haškem a Vokounem konkurenci, oni přece nezápasí spolu. Naopak oba mají velkou chuť porážet soupeře a být pro ostatní hráče jistotou. Vždyť zítra může být vše jinak. Dneska jste první, zítra druhý.

Vy máte jasno?
Úplně. Kdybych neměl, tak je to otázka náhody, a na náhody se nehraje. Určité kroky musíte zvážit, probrat pro a proti. Utvrdíte si je v hlavě. Vůbec to není tak, že bychom se v Turíně vyspali a šli na věc.

Takže už jste se rozhodl i o kapitánovi?
Ano. Není to tajemství vůči národu. Ale chci, aby se to hráči dozvěděli až ode mě v kabině, nechci to vytrubovat přes noviny. A bohužel se s nimi setkám až 14. února.

Zeptám se na jediné jméno: Pavel Kubina. Prý je nejvážnějším kandidátem na tenhle post.
Kapitánem bude někdo ze zkušených hráčů. A Pavel je osobnost. Ovšem neřeknu, jestli je to on nebo někdo jiný. Důležitější je něco jiného.

A to?
Jak bude spolupracovat celý tým, jak ho stmelí. Tohle rozhodne.

První zápas proti Německu hrajete za necelé dva týdny. Už jste nervózní?
Mám zdravý respekt. Kdybych byl nervózní, tak tuhle práci nemůžu dělat. Navíc neznám člověka, který v nervozitě něco dokázal.

Dokážete vůbec na olympiádu třeba na pár minut zapomenout?
Kdepak, je to jako droga. Člověk už se nedovede o ničem jiném bavit. Promítáte si věci, které musíte udělat pro vylepšení. Nechci si vyčítat po olympiádě, co jsem mohl udělat tak či jinak.

Zkuste být konkrétní: jaké myšlenky se vám honí v hlavě?
Je to hodně věcí. Já jsem zastáncem názoru, že maličkosti rozhodují. Ale důležité nastane až v prvním zápase, ten totiž bude hodně specifický. Hráči budou mít za sebou náročné cestování, budou unavení, bude důležité dobře sledovat vývoj zápasu a reagovat na něj.

Co odpočinek? Vyrazíte třeba v téhle době na pivo, do kina?
Občas zajdu s kamarády do sauny. Ale... I tam se stejně bavíme o hokeji (smích). Ovšem tohle je normální, spíš by bylo nenormální, kdybych to nedělal.

Spíte klidně? Nestraší vás, jestli se třeba během nočních zápasů v NHL někdo nezraní?
Strach by nikomu nepomohl. Na zámořské duely se dívám v noci, nebo si ráno pustím teletext, zjistím jestli se něco vážného stalo. Kdo skóroval...

Zatím tajíte i náhradníky, kteří by v případě zranění nominovaných v olympijských zápasech za ně rychle naskočili.
My je netajíme, máme okruh. Ale nechceme přivolávat, aby se někdo zranil.

Mluvil jste už s nimi?
Zatím jsem volal jen Patriku Eliášovi.

Co jste probírali?
To byl soukromý rozhovor.

Má alespoň chuť přiletět během her do Evropy? To od vybraných náhradníků žádáte.
Zeptejte se přímo Patrika.

Váš předchůdce, kouč Růžička, přiznal, že občas naslouchal i radám fanoušků v hospodě. Co vy, vnímáte hlas lidu?
Ano. A sám si i jejich rady skládám a odpovídám na ně. Jenže nemůže to být kam vítr tam plášť, mít jeden den názor tak a zítra onak. Samozřejmě vnímám určité lidi. Ale zodpovědnost a kůži na trh nesu já.

Olympiáda v Turíně, je vaší první velkou akcí. Cítíte na svou osobu tlak?
Olympijské hry jsou výjimečnou akcí, ještě významnější než světové šampionáty. A člověk cítí, že rozdíl, kdy může být nahoře a kdy dole, je minimální. Podívejte se na Slávu Lenera v Praze, s Američany to bylo výborné utkání a prohrálo se na penalty, pak se vše otočilo proti němu. V Turíně je sedm vyrovnaných mužstev a každý má šanci.

Koho považujete za největšího konkurenta?
Hodně se mluví o Kanadě, ale třeba Švédsko bude nesmírně silné. Alfredsson, Forsberg, to jsou hráči nejvyššího kalibru. Proto náš tým musí být skromný, ale sebevědomý. Nebudeme říkat, kam až chceme dojít, musíme vyhrát každý zápas. A sebevědomí nám chybět nebude, máme spoustu zkušených hráčů.

Především Jaromíra Jágra, vůdce, na němž by mělo mužstvo stát. První olympijský zápas Češi hrají v den jeho čtyřiatřicátých narozenin. Neplánujete pro něho dárek?
Jemu přichystat dárek je umění (smích). Popřeju mu hodně štěstí a zdraví, bez něho nemůžeme on ani my uspět.

Mluvil jste o velmi malém rozdílu mezi úspěchem a neúspěchem. Po jakém výsledku si vy osobně řeknete: byl to úspěšný turnaj?
Pro mě byl první úspěch, když jsem cestoval po Americe a viděl nadšení a chuť kluků reprezentovat. Co se týče turnaje, první hranicí je čtvrtfinále. Ale my jedeme uhrát medaili a tým, který medaili uhraje, bude úspěšný.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze