V pátek se potkali opět: na atletickém stadionu na Kotlářce se Nováková připravovala k soutěži v hodu oštěpem a Železný zasedl na trávník kousek od sektoru. A sledoval stříbrné představení osmnáctileté vrhačky.
„Budu brečet,“ prohodila Nováková těsně po skončení soutěže a vzápětí vykouzlila úsměv. „Jsem strašně ráda, že mě Honza přišel povzbudit, moc to pro mě znamenalo.“
Stříbro z hodu oštěpem přidala k dalším dvěma druhým místům – ve vrhu koulí a hodu diskem. Jakoby si stylově pořídila doplňky k výrazným stříbrným náušnicím.
Netajila: Jedna zlatá by se jí líbila více, přesto byla se svým vystoupením na pražských hrách velmi spokojená. „Je to hodně příjemné. Byla to pro mne největší akce, na které jsem dosud startovala a hned jsem vybojovala tři medaile. Opravdu jsem si závody moc užila.“
Kateřinu Novákovou sledoval na Světových hrách handicapované mládeže také světový rekordman v hodu oštěpem Jan Železný.
Mimochodem, v hodu diskem zaostala za zlatem o pouhých šest centimetrů.... „Je to trochu vzteku, protože o den dřív jsem ve vrhu koulí skončila druhá jen o čtyři centimetry. Ale nemá cenu nad tím takhle přemýšlet. V kouli jsem si vytvořila své osobní maximum, soupeřka zkrátka byla o kousek lepší.“
Trému z premiéry na velkých závodech neměla. Rozhodně ne takovou, která by jí svazovala ruce. Mladá česká reprezentantka totiž tvrdí, že nervozita jí dokáže naopak zdravě vyhecovat.
„Jsem ten typ, který se chce pořád zlepšovat a nervozita na mne působí tak, že se zdravě naštvu a vyhecuju. Většinou mi to pomáhá. Nejsem ten typ, který by v tréninku házel daleko a pak na závodech vyhořel. Mám pokaždé radost z osobního rekordu. To je na sportu nejkrásnější. Prakticky pořád je co zlepšovat. Vítězství je samozřejmě důležité a přináší skvělé pocity, ale já osobně mám radost taky z toho, když se něco povede mým soupeřkám.“
Sama se atletice věnuje teprve dva roky a vrhačským disciplínám jen necelý rok a půl. Za tu dobu už se už svěřenkyně Pavla Martínka propracovala mezi nejlepší mladé české atletky a těší se na další reprezentační akce.
„Sport mi pomáhá i směrem k mému zdraví. Trénuji minimálně třikrát týdně po dvě hodiny a cítím, jak je tělo pevnější. Měla jsem nedávno drobné problémy s ramenem a vynechala několik tréninku. Okamžitě jsem cítila, že mi pohyb a zátěž schází. Necítila jsem se dobře a těšila se na to, až bude ruka v pořádku a já opět půjdu do posilovny nebo na stadion. Sport jsem si zkrátka moc oblíbila. Když jsem zkoušela hrát na klavír a na flétnu, neměla jsem z toho rozhodně tak skvělý pocit. Nebavilo mě to, proto vyhrála jednoznačně atletika,“ dodala Kateřina Nováková.
S Janem Železným po závodě dlouho rozebírala jeho výsledky, techniku, ale také specifika sportu handicapovaných. A světový rekordman, který si před necelým měsícem vyzkoušel házení oštěpem vsedě, se k netypické zkušenosti vrátil a upřímně přiznal. „Strašně mě po tom bolel loket,“ smál se.
Novákovou na pražské Kotlářce žádná bolest nedostihla – víkend prožila s úsměvem ve znamení stříbra.
