Slušný čas na to, že jste vypouštěla závěr, že?
Když jsem zjistila, že poběžím s Ruskou Anťjuchovou, předpovídala jsem, že to bude rychlý závod. Ale věřila jsem, že do druhého místa budu a šla jsem do toho s tím, že jinak to ani být nemůže.
Netlačila jste se před ni?
Ne, nebylo v plánu ji porazit. I když by mi to vyneslo lepší dráhu.
Takže jste ušetřila dost sil do finále?
Kdybych chtěla, tak za poslední překážkou ještě zatáhnu. Ale věděla jsem, že to nebude potřeba. Jsem spokojená.
Navíc velké soupeřky postupně odpadají.
To je jedině dobře. Ale Anťjuchová poběží pekelně, je to Ruska, co se umí připravit. A s tím prostě musím bojovat.
Co s vámi udělá den volna?
Nevím, jestli to nebude horší, únava se rozleží. Ale snad se nějaké síly naberou.
Jak nastavíte na finále hlavu?
Snažím se myslet na to, že musím běžet uvolněně, nesnažit se to rvát, pošetřit síly, abych je měla v závěru. Myslím, že to je můj styl, který musím dodržet, aby to k něčemu vypadalo. Jakmile to začnu začátku tahat, běžet naplno, síly pak budou chybět a už se to nedá dohnat.
Dá se vůbec v takovém kotli kontrolovat tempo?
Atmosféra na stadionu je super, paráda. Já se ale raději moc kolem sebe nedívám, aby mě to spíš nesvazovalo, nerozhodilo. A že někdo na startu křičel? To nevadí, slyšela jsem jen trenérku a pár Čechů, ale člověk to moc nevnímá.
