Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pondělí 23. října 2017 Teodor, Theodor

Hodinu čekal u autobusu. Pak věděl: stříbro

16 2006
Brno - Kluziště, kde prožil svoji olympijskou radost, už neexistuje. Místo něj vyrostlo v kalifornském Squaw Valley parkoviště. Ani stříbrnou medaili, kterou tu před 46 lety vybojoval, už krasobruslař Karol Divín nemá. "Daroval jsem ji synovi, který žije v Kanadě, aby měl na mě památku. Dal si ji tam do výklenku," vypráví bodrý, devětašedesátiletý důchodce.

Po stopách medailí

Ještě předloni zatočil na ledu piruetu. "Teprve poslední dobou nebruslím, nechci pokoušet nohu," vysvětluje.

S endoprotézou kyčelního kloubu si není radno zahrávat. Ale sedět doma v Brně? Nic pro Divína. S manželkou aspoň hraje tenis.

"Je to jen takové pinkání. Cupity sem, cupity tam. To mi jde," říká.

Na chatě houbaří, seká dříví. Denně pochoduje dva kilometry. A také řádí u počítače. "Máme ho rok. Sám jsem se naučil, jak s internetem. Pořád si mailuju se synem nebo s dcerou, co bydlí v New Yorku."

Pokud vyrazí na výlet do Kanady, čte si tam na internetu MF DNES. "A tady si zase přečtu Vancouver Sun," oceňuje.

Předpotopní počítač, u kterého podupával ve Squaw Valley 1960, byl mnohem větší. "Potřebovali na něj malý autobus. Skoro hodinu po závodě trvalo, než z něj vypadly konečné výsledky," vzpomíná. Doufal v medaili a zároveň pochyboval.

Do Ameriky tehdy málem neodcestoval. Při předolympijském soustředění v Tatrách ho televizní reportér požádal: "Ukažte nám na kamery trojitý rittberger."

Divín vyhověl – a najednou v jeho noze luplo, jako když utrhnete řemen. Hýžďový sval si natrhl až k pánevní kosti.

Tři týdny klidu, nařídili doktoři. Jenže za tři týdny začínala olympiáda. Zaťal zuby: "Pojedu. Udělám pro to všechno."

Když potom ve Squaw Valley dokončil volnou jízdu, rty měl rozkousané bolestí a na ústa mu nasazovali kyslíkovou masku. Po hodině u počítače však dorazil český rozhodčí Dědič a věděl: "Je to stříbro."

V brněnském panelákovém bytě, kde žije s manželkou Mirkou, mu olympiádu připomíná diplom i baseballová čepička, kterou si z Ameriky dovezl.

Loni Divína přijali do Síně slávy města Brna. Sám o sobě tvrdí: "Jsem Středoevropan." Vždyť babička pocházela ze Slovenska, otec z Maďarska, maminka z Plzně.

Ledu definitivní sbohem nedal. "Ještě si určitě zabruslím," slibuje umělému kloubu navzdory.

Autor:






Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze