„Ptám se, proč já jsem takový smolař? Nevím, nechápu to,“ říká Gulaš. Ani na olympiádě v Koreji se totiž na soupisku nedostane, i když už je ve zdejší olympijské vesnici. Kvůli prasklému vazu v koleni musí být dva měsíce bez hokeje a zřejmě ve středu odletí zpět do Česka.
Jandač o Gulašovi„Takový je sportovní život. Povolali jsme Martina Růžičku - nakonec on a Milan byli na misce vah mezi sebou. Zranění Milana nás ale moc mrzí. Kdyby měl za sebou nějaké turnaje, tak by to možná bral jinak. Ale má dobrou sezonu. Dvojice s Tomášem Mertlem je v Plzni i v celé lize dominantní. Spoléhali jsme na ně, a i proto jsme je vzali. Jejich nominace byla zasloužená a bohužel takhle to dopadlo. Deset minut před koncem zápasu a ještě takovou blbostí přišel o turnaj.“ |
Jak se s tím smiřujete?
Těžko. A těžko se mi o tom hovoří, je to pořád moc čerstvé. Dnes jsem byl na vyšetření a mám naprasklý vaz v koleni, takže musím dva měsíce stát.
Stalo se to při zákroku, po kterém jste byl paradoxně vyloučen. Co se přesně se na ledě přihodilo?
Byla to moje chyba, šel jsem do souboje. Předpokládal jsem, že by se mohl soupeř otočit na jednu stranu, že bych ho dohrál. Ale on se otočil na tu druhou a já jsem tam nechal koleno. V ten moment to nejde rozpoznat, jak vážná je to situace pro zranění. Šel jsem přece do souboje, kterých jsou v zápase mraky. Zrovna teď se mi to ale stalo. Je to pro mě nějaké zakleté...
Hned jste věděl, že je to špatné?
Ano. Věděl jsem, že je zle. Že to nebude nic dobrého. Hokej hraju nějaký pátek, měl jsem už nespočet ran, takže vím, jestli je to naraženina, sval nebo vaz. Věděl jsem, že to není dobré. Ale v koutku duše jsem doufal, že by se to mohlo zlepšit. Ale ráno jsem definitivně poznal, že to dobré nebude. Na vyšetření se potvrdilo, že je to natržené a nejde s tím pokračovat.
Říkáte, že je to zakleté. Neptáte se, proč zase já?
Říkám si. Nevím. Nechápu to. Je to těžký moment. Deset minut před koncem poslední přípravy se zraním. Hrozně jsem se těšil. Konečně vyšla nominace na velký turnaj a zase si nezahraju. Na druhou stranu si říkám, co se má stát, stane se.
Je to nejtěžší moment v kariéře?
Celý život makáte, abyste konečně v hokeji něco dokázal. Když to přišlo, tak o to přijdu takovou hloupostí. Víc než olympiáda být nemůže a já ještě jsem už v místě konání. Cítil jsem se dobře. Mám svůj věk, takových možností se mi už moc nenaskytne. Nebrečím ani kvůli sobě, ale kvůli rodině, kamarádům.
Chcete co nejdřív z olympijské vesnice zmizet?
V úterý mám ještě naplánovanou kontrolu, která vše přesně odhalí. Nejspíš ve středu odletím domů. Minimálně ale dva měsíce musím být mimo. Se Stráčou (trenér a šéf Plzně, za kterou Gulaš hraje) jsem už mluvil. Není nadšený. Je to dost dlouhá doba na regeneraci. Snad se dám dohromady na zbytek play-off a dotáhneme to aspoň v lize.
Třeba vám to hokejový bůh vrátí titulem s Plzní.
Říkám si, že pořád je to jenom sport, nejde o život. Takže jde o h... Před třemi měsíci se mi narodila krásná a nádherná dcera, tak mi to pánbůh třeba takhle vrátil. Aby tam byla rovnováha. Ale mrzí mě to.
