Nevyšlo to na den přesně, finále v Naganu se hrálo o den dříve (22. února 1998), i tak při vzpomínce na ony okamžiky tehdejším aktérům i fanouškům pořád běhá mráz zádech.
Vítězové herPříběhy šampionů V průběhu her v Soči zde nadejte příběhy českých či československých vítězů zimní olympiády. Dnes představujeme hokejový tým, který vyhrál turnaj v Naganu v roce 1998. |
V Česku bylo chladněji než letos, přesto se dalo vydržet venku. Na Staroměstském náměstí v Praze se srocovaly desetitisíce lidí, ačkoli byla neděle a úvodní buly s Ruskem vhodili rozhodčí brzy po ránu, kdy na obloze pomalu ještě svítily hvězdy.
Ne, rozhodující bitva čistě po sportovní stránce nenabídla natěšeným fanouškům tak strhující hokej jako předtím v semifinále s Kanadou. Byl to ještě větší taktický boj, hlavně neudělat chybu.
Ty, kteří hokej normálně nesledovali, už to čekání na první gól skoro nebavilo. První třetina, druhá... Jenže s přibývajícím časem zase stoupalo napětí, každá akce, každá střela nebo i každé zaváhání mohlo být rozhodující.
A pak to přišlo: vyhrané vhazování a Svobodova rána. Gól!
Ať už je konec!
Konečně, je to tady! Hašek v nadšení odpaluje hokejku, která trefí jeho parťáka Šmehlíka do obličeje, z nějž teče krev, ale to nikdo neřeší. Kapitán Růžička mává nepřítomně vlajkou: pořád mu nedochází, že je po Raškovi druhým Čechem, který má olympijské zlato i stříbro.
Tohle se nebude nikdy opakovat, i kdyby se nároďáku povedlo zlato znovu vybojovat. Tenkrát to bylo poprvé. Poprvé, co se sešli ti nejlepší z nejlepších na jednom místě. A vyhráli podceňovaní, od nichž nikdo nečekal, že v cestě na trůn postupně vyřídí USA, Kanadu a Rusko.
Když se člověk zpětně podívá na finálovou soupisku, znovu mu dojde, jak je neuvěřitelné, že Jágr pořád patří k nejlepším, že na něj Patera pořád čeká v Kladně, že Straka pobláznil celou Plzeň a že Ručinský navzdory celé řadě zranění pořád hraje doma v Litvínově.
Ještě je tu jeden "blázen": Jiří Šlégr, střelec slavného semifinálového gólu Kanadě, který pořád neví, kdy přestat. Ostatní už skončili, naposledy třeba Roman Hamrlík, Milan Hejduk nebo Jaroslav Špaček.
A co dnes všichni vlastně dělají?
Hašek si užívá volna, Šmehlík má v zámoří hotel pro psy, Svoboda je hráčským agentem, Kučera má arénu v Letňanech, Růžička trénuje Slavii, Reichel je repre trenérem u mládeže, Lang si užívá si volna, Moravec neúspěšně zkoušel roli funkcionáře a spolukomentuje v TV, Beránek trénuje ve Slavii juniorku a je Růžičkův asistent u áčka, Dopita vlastní Olomouc, Hejduk si užívá volna a Procházka nedávno tančil ve StarDance.