Jak se to tedy stane, že vysloužilý hokejista cestuje na letní olympijské hry?
V případě Whitneyho si vlastně stačilo dobře vybrat souseda.
Čtyřiačtyřicetiletý Kanaďan se s hokejem rozloučil v roce 2014, kdy hrál za Dallas Stars a potkal se tam také s Jaromírem Jágrem.
Teď bydlí v Arizoně, a to hned vedle DeLaeta. Oba jsou členové místního klubu a Whitney - stejně jako spousta jeho kolegů - tíhl ke golfu už při aktivní hokejové kariéře.
Whitney se zúčastnil s dalšími bývalými borci z NHL několika golfových turnajů a exhibic. V minulosti se dokonce pokoušel kvalifikovat na US Open. Handicap si udržuje kolem +1.
Hokejový caddyRay Whitney, který dělá golfového pomocníka na olympijských hrách v Riu, není mezi bývalými hokejisty ve své nové profesi sám. Dan Quinn (přes 800 startů v NHL) pomáhal Erniemu Elsovi, někdejší světové jedničce z JAR. |
Takže když DeLaetův obvyklý caddy Jules Trudeau odmítl do Ria de Janiero odcestovat kvůli tomu, že plánuje rodinu a bojí se viru zika, vzpomněl si kanadský golfista na souseda.
„Ale co tomu řeknou doma? Můžu opustit rodinu?“ pomyslel si Whitney, který jinak dělá skauta pro Carolinu, s níž před deseti lety triumfoval v nejlepší hokejové lize světa.
Až když dostal povolení od manželky Brijet, sousedovi DeLaetovi na zajímavou nabídku kývl.
Jenže v dějišti olympiády při tréninku se vkrádaly do Kanaďanovy hlavy další pochybnosti. Kam postavit tašku? Jak zacházet s vlajkou? Jak správně uhrabat písek v bunkeru?
Whitney se zkrátka učil za pochodu. Poznal, že práce golfového pomocníka je docela věda. Při výběru hole či při některých úderech to leckdy zavání náročnou matematikou. „Já jsem Grahamovi říkal, že jako juniorský hokejista jsem v devatenácti letech šel rovnou do NHL, tak ať to po mně dvakrát kontroluje,“ smál se bývalý hokejový útočník, autor 385 gólů v základní části zámořské soutěže.
Na olympijském greenu se Whitney dopustil - podle zasvěcených odborníků - kardinálního hříchu všech nosičů. Upustil ručník, pak ztratil ještě kšilt, který chrání hráče před sluncem. Jenže kanadskému profesionálovi DeLaetovi na rozdíl od jiných, kteří hned na chybu poukazovali, to nevadí.
Graham DeLaet v prvním kole olympijského turnaje golfistů v Riu.
Whitneyho si najal ze zcela jiných důvodů. „Je to jeden z nejvíc soutěživých lidí, co znám. Vyhrál Stanley Cup, ví, jak se vyrovnávat s tlakem. Budu od něj možná potřebovat spíš víc podporu než radu. Zná mou hru a taky ví, kdy mě má trochu popostrčit a říct: 'Nic, jdeme dál'. A kdy mi třeba dovolí upustit trochu páry,“ popisuje golfista vztah se svým „caddiem“.
Sám Whitney potvrzuje, že jeho role spočívá právě v mentální stránce celé věci. Při procházce hřištěm může DeLaetovi poradit nebo mu třeba vyprávět různé historky z hokejových šaten. Prostě si kamarádi a sousedé poklábosí a olympionik se uvolní.
„On sám moc dobře ví, jak má hrát. Moje práce bude poradit mu třeba s taktikou, ale hlavně ho držet v pohodě. Nevidím rozdíl oproti tomu, když jsem takhle uvolňoval v kabině Roddieho,“ připomněl Whitney společné působení s legendárním Robem Brind’Amour v dresu Hurricanes.
„Ray to dělá skvěle,“ tvrdí DeLaet, který má po druhém kole skóre pět pod par a je na děleném šestém místě.
Co na to jeho caddy? Jaký poznatek si z téhle nevšední zkušenosti odnese?
„Ten, že golfová taška je mnohem těžší, než jsem si myslel,“ usměje se Whitney při odpovědi.
Jeho příběh dokazuje, že není radno překládat golfový termín „caddy“ jako „podržtaška“.
