Používá dokonce výraz "spartánské podmínky". Sportovci v olympijských vesnicích většinou bydlí v bytech, jež jsou později rozprodány nebo pronajímány.
Zařízení bývá jednoduché. Jedna televize a jedna sedačka v obýváku, skříň, světlo... Žádný obraz nebo jiná dekorace.
"V Turíně jsme si dokonce museli sehnat hadr a vytírat podlahu po malířích," vybavuje si Urban.
Jenže ani superhvězdy nereptají. Na olympiádu se chce dostat úplně každý, takže kvůli ní leccos vydrží.
Členové zlaté party z Nagana teď docela rádi vzpomínají na malé japonské pokojíčky, v nichž se tísnili v únoru 1998.
Navíc pořadatelé se obvykle snaží vyjít hostům vstříc. Aspoň částečně. A tak si třeba kouč Vladimír Růžička nebo mohutnější hráči mohli objednat větší postel.
Hodně práce taky před nástupem týmu udělali maséři Bílek s Vlašicem, kteří 4. patro budovy, v níž se český hokejový tým usídlí, v rámci možností zabydlovali.
Přesouvali nábytek, připravovali "kancelář" na společné porady a taky masérnu. Jejich pokoj při turnajích slouží jako společenská místnost, kam Jágr chodí na tatranky, někdo na pivo nebo na panáka před usnutím.
V Naganu se u masérů četly stohy faxových vzkazů od fanoušků, jindy se zase kumbál promění v kino, kde se promítají klasické české filmy.
Ve vesnici však hokejisté nebudou trávit moc času. V hale, v níž běžně sídlí klub Vancouver Canucks, nejspíš najdou potřebné pohodlí. Určitě větší než třeba v Turíně.
Kromě zápasů a tréninků budou mít od trenérů velmi volný režim. Projdou se po městě, potkají se se známými či příbuznými, možná se stihnou mrknout třeba na nějakou jinou olympijskou soutěž.
"V kabině vyvěsíme seznam restaurací, kam kluci můžou zajít na jídlo," říká Urban. "Většinou jsou prověřené. Stačí zavolat a rezervovat si stůl."
Takže ono to s tou olympijskou bídou nakonec nebude tak hrozné.
kdo je s kým na pokoji1) Kubina – Kuba Nejen příjmení ladí. Skoro stejně staří beci se narodili na severní Moravě. |