S pukem dokáže vskutku cirkusové kousky. Před novináři se však ruský útočník Pavel Dacjuk obvykle nepředvádí. Především v angličtině mluví zřídka a spíš stroze.
Jenže coby kapitán domácí reprezentace na hrách v Soči se kontaktu s médii nemohl úplně vyhnout. Zvlášť když z NHL přiletěl s bolavým kolenem. A tak se po jeho prvním tréninku v aréně Bolšoj rozjela následující konverzace:
V jakém stavu je vaše noha? "V excelentním."
Netrápilo vás na ledě zranění? "Jaké zranění?"
Nastoupíte proti Slovinsku? "Ano, budu hrát."
Jak dlouho jste se do Soči těšil? "Celý život."
Omezí vás nějak bolavé koleno? "Můžu dělat cokoliv. Snad jenom rozhovorů moc nezvládnu. Berou mi moc energie."
Dacjuk působí nenápadně, málem jako by neuměl azbuku ani malou násobilku. Stejně jako mezi mantinely však i ve vztazích s médii brilantně klame tělem. Dovede být pohotový i vtipný. Ruští šéfové i hráči vědí, že v něm mají poklad.
Centr Detroit Red Wings a vášnivý rybář z Jekatěrinburgu se však nehodlá stát bavičem žurnalistů. Raději si hájí svůj klid. Jeho krajan Jevgenij Malkin je v této snaze snad ještě úpornější. Kdybyste viděli jeho úprk mixzónou poté, co se poprvé sklouzl v Bolšoj, museli byste se smát. S vyděšenou tváří se protahoval za spoluhráči, kteří právě rozprávěli do diktafonů. Do svého průniku podél stěny vložil spoustu sil.
Každý hokejista na olympiádě musí po cestě z ledu projít rozlehlou halou, jíž se vine klikatá stezka. Za zábradlím se v jednotlivých úsecích houfují televizní, rozhlasoví i novinoví zpravodajové a "loví" interview. Po některých jedincích je zvlášť velká poptávka.
Takový Jaromír Jágr ani jednou neproběhne, aniž by ho někdo nevolal: "Jarómir! Yags! Jardo!"
Aspoň na krátký článek obvykle stačí pár jeho originálních hlášek. Po porážce od Švédů už skoro zmizel v kabině, než se na chvilku vrátil. Po výhře nad Lotyši však reportérce České televize odsekl: "Po turnaji."
A po sobotní bitvě se Švýcary slíbil krajanům z českých deníků: "Zítra!" V neděli se pak nedostavil na dobrovolný trénink, pročež se fanoušci musí obejít bez jediné jeho reakce na pozoruhodné víkendové dění v Soči. "Tohle je u Ovečkina, Crosbyho, Selänneho nebo Zetterberga nemyslitelné," láteřil na Twitteru komentátor Robert Záruba.
Ilja Kovalčuk podobně ignoroval veškeré žádosti hned po příletu do Soči, po trénincích i utkáních ovšem docela svědomitě brzdí u domácí i zahraniční skupiny.
Alexandr Ovečkin po gumové dráze kmital v kompletní výstroji tam a zpět, aby stihl živé vysílání ruského Prvního kanálu. Vtipkoval. Odpovídal jednoslovně i několika větami. To Sidney Crosby, jeho hlavní sok na turnaji i v NHL, vystupuje mnohem seriózněji. Žertíky nesrší. Stejně jako svou kariéru bere i novinářské otázky hodně vážně.
Tradičně ochotní jsou Švédové. Kouč Pär Marts na prosbu MF DNES odvětil: "Doufám, že nechcete rozhovor v češtině." Nikdy nezklame veterán Teemu Selänne, vstřícný a sdílný. Kdyby ho neodvedl finský tiskový mluvčí, asi by v mixzóně i přespával.
Na trofej za vytrvalost zatím kandiduje brankář Ondřej Pavelec. Po vítězství nad Lotyši už byla většina jeho parťáků vysprchovaná a převlečená, když on teprve přecházel z angličtiny do češtiny. Držel se statečně. "Ale za větší hvězdu jsem byl, když jsem první zápas nechytal. Každý chtěl vědět proč," pravil na závěr své šichty.
