Kanoista Ježek vyjel do finále slalomu druhý, užuž se dotýkal hvězd. Pak zůstal bez medaile skoro směšný, jako padlý Ikaros.
Podcenění, sebeuspokojení, malá koncentrace, špatný odhad. Všechny možné výčitky mohou v případě poptávky padnout k nohám, které nevystoupaly na stupně vítězů. Nejtrýznivější je zůstat milimetry od úspěchu; v šedi průměru si vás nikdo nevšimne, pod vrcholem jste krásným terčem kritiků.
Mezi skvělým triumfem a frustrujícím zmarem se line nesmírně tenká hranice. Podstupte torturu nelidské dřiny, dbejte na každý detail. Pak foukne špatný vítr, zakopnete o drn, mezi dlaněmi vám (že, Petře Čechu?) propadne jednoduchý míč.
. Pohled MF DNES |
Vysměje se vám náhoda – prý Bůh, když se nechce podepsat. Čechův krutý kiks, který stál fotbalisty Euro, je ten nejlepší příklad.
Po bolestivém konci se okamžitě vynořila kupa příčin ztroskotání. Čert vem, že některé z nich byly oprávněné; v případě postupu by se nedostaly na povrch. Zář úspěchu by překryla všechny stíny. Na padlého se hned snese hejno supů. Lačně klovou, trhají živé maso.
Je banální hájit se tím, že linie mezi úspěchem a porážkou je nepostřehnutelně tenká? Ano, je to banální. Banální tak, že o tom vlastně nelze soustavně psát, aniž pisatel dává všanc zdání erudovanosti.
A přesto je to čas od času dobré připomenout. Ano, úspěch a zmar dělí velmi úzká hranice. Překročit ji však bývá obtížnější než přeplavat Nil plný krokodýlů.
