Chlap, a ne třináctiletý klouček, který při debutu na hrách v Innsbrucku 1964 vážil pouhých 39 kilogramů a se svým "dvojčetem" Hankou Maškovou na půl hodiny zablokovali výtah v olympijské vesnici, protože se ho nemohli nabažit.
"Oba pak zemřeli příliš brzy. Někdy mám pocit, že ti slušní odešli, zatímco jiní zůstávají," přemýšlí česká trenérka Míla Nováková.
V Sapporu 1972 uzemnil Nepela protivníky v povinných cvicích, vedl o 54 bodů a jeho "teta Hilda", jak říkal své trenérce Hildě Múdré, vyhlásila: "Kdyby se teď celou volnou jízdu klouzal po zadku, stejně vyhraje."
Nastupoval k ní jako poslední, po skvělých výkonech Četveruchina i Američanů. Padl při trojitém rittbergru, taktickou jízdu na jistotu však odmítl. Úskalím všech dalších skoků, které měl v plánu, už prošel.
Také Gustáv Husák pak intervenoval, aby Nepela neodešel do revue a pokračoval do světového šampionátu 1973 v Bratislavě. Vyhrál i tam a po posledním závodě kariéry se svěřil: "Připadal jsem si jak při rozvodu."
Nezapadl ani v nové roli kouče, Němku Claudii Leistnerovou dovedl až k titulu mistryně Evropy 1989. Poslední záblesk radosti mu prozářil život krátce před smrtí. 2. února 1989 vydechl naposledy.
Homosexuálně orientovaný Ondrej Nepela se stal prvním známým sportovcem, kterého skolil virus HIV. Bylo mu 38 let. "Nedlouho předtím se mi ozvala jeho mannheimská ošetřovatelka: Jestli chcete Ondru vidět ještě živého, je nejvyšší čas," vypráví Hilda Múdra. "V neděli jsme dorazili, ve čtvrtek zemřel."
Dnes, po 80. narozeninách, krasobruslařova bývalá trenérka přiznává: "Připadám si jako matka, co přežila svého syna." Sama stále bruslí, trénuje děti, i když po loňském pádu měla zlomený obratel tři měsíce v korzetu. "Necítím se ještě na to, abych se každé ráno radovala, že jsem se vůbec probudila."
Nepelovi rodiče už nežijí, jeho mentálně postižená, neprovdaná sestra bydlí v Bratislavě. A zlatá medaile září ve vitríně místního Múzea športu.
 ZLATÁ RADOST. Ondrej Nepela se právě stal olympijským vítězem v Sapporu 1972. |
