Zesilovače ozvučují bazén pod vodou i na stadionu. Podobné zařízení mají třeba akvabely, které na hudbu ve vodě tancují.
"To já pořád uháním dopředu," říká Hlaváčková. "A ještě je tam jeden rozdíl. Na rozdíl od akvabel hudbu moc neslyším. Pohybuju se většinou kolem hladiny, takže mi voda šplouchá do uší."
Co poslouchá za muziku? "Je potřeba hudba, která má podobné tempo jako já při závodu a hlavně musí být stálé. Takže pouštíme instrumentální hudbu bez zpěvu. Je to pořád dokola, proto jsme tam jednou dali písničku od skupiny ABBA, a nestíhala jsem," vypráví s úsměvem.
S metodou přišel její trenér Milan Moravec, pro experimenty má slabost. Má rád východní filozofii. "K výkonu je nejdůležitější psychika. Dělá osmdesát procent," tvrdí trenér.
I proto Hlaváčková po tréninku poslouchá uklidňující tibetskou muziku a relaxuje. "Držím si tón a snažím se ho neztratit. Nebo dýchám podle bubnů. Vyčistí se mi u toho hlava a líp se koncentruju." Podle čínské filozofie si na hlavě tlačí bod, aby odvedla pozornost od fyzické námahy.
"A taky jsem se naučila dýchat do břicha. Tááák," předvádí a začne se u toho zajíkat smíchy. "Tím vždycky trenéra naštvu. Připadám si divně, ale fakt to pomáhá od stresu."
Další netradiční metoda? Přiváže si gumu kolem pasu a kráčí pozadu bazénem. Pak skočí do vody a napnutá čára ji vystřelí. Jako blesk propluje padesátimetrový úsek a ani se nezadýchá.
"V závodě si představuju, že mě ta guma tahá dopředu," vysvětluje znakařka. "Nebo myslím na ten bod na čele, ten mě taky popohání. Uklidňuju se tím, navíc dobíjím energii. A nemyslím na to, co by mělo být automatické. To znamená pohyby. A zapomínám na fyzickou námahu i nervozitu."
S tou se plavkyně utkává pravidelně na všech velkých závodech. Bojuje s tlakem, že musí uspět. "Už je to lepší. Už se před startem nekoukám po soupeřkách, ale dopředu. Ale pořád jen sním o závodě, ve kterém by mě žádná myšlenka neodvedla od koncentrace." Povede se jí v Aténách?
