Na kruzích tehdy předvedl svoji slavnou "výdrž v bezvadném stoji na rukou v rozporu". Když seskočil a zapíchl se bez hnutí do země, vybuchlo i hlediště v nadšení.
Známka? 9,8. Vítězství!
"Cizincům tehdy nepřáli rozhodčí ani zfanatizované publikum.
Alois si řekl, že musí ten rozpor vydržet tak dlouho, aby mu vítězství neuniklo," vyprávěl basketbalista Ladislav Trpkoš, kolega z československé olympijské výpravy.
. Osudy zlatých medailí
|
Bylo jich kdysi pět bratrů Hudcových z Račic u Vyškova, vesnice posedlé cvičením, kde se lidé předháněli, kdo udělá lepší veletoč. Čtyři bratři se stali zdatnými sokoly, jen malý Alois po obrně tahal nohu za sebou. Děti si s ním nechtěly hrát, zatínal tedy zuby a cvičil, i když občas plakal bolestí. Naučil se také chytat pstruhy holýma rukama, a aniž by to věděl, vodoléčbou tak zároveň uzdravoval svoji nohu.
Když odrostl žákovskému věku, vyrovnal se bratrům. A ve třiadvaceti, hned při svém debutu, se stal v Paříži mistrem světa v gymnastickém víceboji, do nějž tehdy kromě nářaďových disciplin a prostných patřily i sprint, skok vysoký a vrh koulí. Medaili však nedostal, údajně kvůli zákazu vývozu zlata z Francie. Zato z pražského hlavního nádraží jej jásající davy lidí odnesly na ramenou až do Tyršova domu.
Druhý den už opět pracoval v brněnské Zbrojovce u soustruhu...
Později získal místo v Praze u Národní banky, ale až na zásah vlády dostal dovolenou na olympiádu v Berlíně 1936. Po návratu jej vítala národní manifestace. Nazítří už zase pracoval v bance, kde mu kolegové darovali za odměnu fotoaparát.
Po válce přeletěl při saltu žíněnky a dopadl na parkety. Zlomil si obě nohy, roztříštil patní kosti.
"Chtěl být trenérem, ale neuspěl. Neměl prý tlak na závodníky," vypráví Jiří Kubička, šéf českých gymnastů.
"Později mu coby sokolovi ublížil systém, stáhl se do ústraní."
Zemřel v 88 letech. "Nezradilo ho srdce ani tělesná konstrukce, ale arterioskleróza. Prostě stáří," líčila dcera Věra.
Za dva týdny uplyne 100 let od jeho narození. "Marně jsme pátrali, kde je jeho zlatá medaile," říká Hana Havránková z Národního muzea. "Bohužel, nikdo o ní neví."
