Formanová zůstala pracovitá, s chladnou hlavou a nohama na zemi. Ale dobře si všímá, že pohled okolí na ni se výrazně změnil.
Stala se z ní přece šampionka, tak by měla vyhrávat. Nestará se o to. Jde si sama svou cestou. V olympijské sezoně vyráží na světové mítinky a vždy se vrací do romantického klidu stadionu v Čáslavi, kde má vše, co potřebuje. Hlavně pohodu pro dlouhé kilometry tréninku. Už ví, že ji mohou vynést vysoko. Je přesvědčena, že může hodně dokázat. Srovnala se s životním úspěchem a už nemá strach z budoucna. Nejbližší výzvou je olympiáda v Sydney.
JAK ZÍSKAT VÍRU
Vloni jste vyhrála mistrovství světa v Seville i halový šampionát v Maebaši, jak vás to změnilo?
Víc si věřím. Věřím tomu, že jsem schopna porazit všechny soupeřky. Ne vždycky, ale vím, že se dají porazit. Jsem schopna běžet i líp než dosud. V Seville jsem vyhrála i po zdravotních problémech se zády. Zjistila jsem, že moje hranice je dál, než jsem si loni myslela.
V čem konkrétně vám ta vítězství pomohla?
Chtěla jsem velkou medaili. Byla jsem skeptická, že se mi někdy podaří vyhrát mistrovství světa. V tom mi to pomohlo. Jsem víc sebevědomá.
Neměla jste problémy vrátit se po slavném vítězství na mistrovství světa znovu k tvrdé práci?
Na chvíli jsem dostala velkou chuť do dalších závodů. Na druhé straně, po velkém úspěchu člověk často spadne dolů. Proto jsem vynechala halovou sezonu. Bylo to i ze zdravotních důvodů, abych byla na olympiádě v pořádku. Přiznám, že mi po úspěchu trochu chyběla motivace. Musela jsem se s tím vyrovnat.
Jak dlouho vám to trvalo?
Podařilo se mi to zvládnout. Nenastalo, že bych si řekla, že nemusím tolik trénovat. Spíš převládaly obavy, jestli toho nedělám málo. Najednou všichni čekali další medaile. Když jsem hodnotila minulou sezonu, měla jsem v hloubi duše strach, jak na to navážu.
Cítíte tlak okolí?
Stockholm byl první závod, kdy jsem zjistila reakci lidí okolo mě. Říkali: jé, tys byla čtvrtá. Brali to jako něco hrozného. Pro mě je důležité moje sebevědomí. Ověřila jsem si, že dokážu běžet rychle. Jak ve Stockholmu, tak pak v Curychu to byl můj čtvrtý nejlepší čas vůbec. A ve Stockholmu jsem nebyla úplně v pořádku. Měla jsem teplotu, a přesto běžela dobře. Výkon byl dost dobrý, hrozně mě to povzbudilo.
Divíte se lidem, že od vás čekají jen vítězství?
Nejsem tak suverénní jako Gabriela Szabová ve vytrvalostních závodech nebo Marion Jonesová ve sprintu. Dokážu holky porazit, ale není to pravidlo.
To znamená, že třeba právě na olympiádě v Sydney můžete skončit i bez medaile?
Věřím v ni, ale může z toho být i páté místo. Pro mě je důležité, co cítím já. Vím, čeho jsem schopna. To je pro další život důležité.
STRACH ZAKÁZÁN
Odkdy ve vás dříme tohle přesvědčení?
Rozhodující bylo, že jsem dokázala porazit Marii Mutolaovou jak v Maebaši, tak v Seville. Léta jsem ji považovala za neporazitelnou. Pak jsem ji porazila a povedlo se to i někomu jinému. Ona už není tak sebejistá.
Čeho jste tedy schopna?
Snažím si zachovávat chladnou hlavu. Získala jsem poznání toho, že můj limit nebyl na hranici dvou minut. Zaběhla jsem osmistovku za minutu a šestapadesát vteřin po zdravotních potížích se zánětem nervu v zádech. Zjistila jsem, že jsem schopna běžet rychleji.
Máte k ruce trenérku Jarmilu Kratochvílovou, která je také mistryní světa. Závodíte však sama, do jaké míry vás ovlivňuje?
Hlavně ve skladbě tréninku. V tom jí věřím na sto procent. S tím má hodně svých zkušeností. A pak, dává mi psychickou podporu. Ta je taky hodně důležitá. I když na place stojím sama, v hlavě to musím mít uspořádané.
Kdy vám tedy trenérka pomáhá nejvíc?
V momentech, kdy nejde všechno hladce, vyskytnou se menší problémy a já mám tendenci být skeptická. Člověk potřebuje pomoci. V Seville mi zdůrazňovala, že s tréninkovými časy, které jsem v té době běhala, by měla na vrcholu kariéry problémy sama. Tvrdila, že Mutolaová by to takhle neodběhala. Říkala: máme na ni, nesmíme se bát. To mi dodalo sebedůvěru.
BĚHÁ SE HLAVOU
Vnímáte, jak se ve vaší disciplíně vyvíjí konkurence? Loni byly čtyři kandidátky na medaile, dnes jste ve světových tabulkách šestá.
To je dané tím, že je olympiáda. Soustředí se na ni převážná většina atletů. Tam bude rozhodovat, jak se komu podaří vyladit formu na ten správný den, možná, jak se která z nás vyspí. Člověk musí mít štěstí a zvolit správnou taktiku. Každá chybička stojí desetiny vteřiny.
Existují nějaká pravidla, jak se v závodě na 800 metrů správně chovat?
Osmistovka se musí běžet hlavou. Musí se nad tím přemýšlet. Je důležité zvládnout závod z hlediska taktiky. Na mítincích se získávají zkušenosti. Neměla bych sbíhat mezi posledními. Nesmím před sebou nechat utéct vedoucí skupinku. Než se pak dostanu dopředu, stojí to hodně sil. Dřív jsem se na poslední dvoustovce nechávala zavřít a obíhala to venkem. Teď v Curychu jsem se zase nechtěla strkat na seběhu. Zkusila jsem běžet za zajícem a pak mi chyběly síly. Já o chybách vím. Neměly by se stávat.
Zrovna loni v Seville jste vyhrála z nepříliš výhodné pozice. V cílové rovince jste musela obíhat tři největší soupeřky až ze třetí dráhy.
Když na to člověk má, i chybička se dá zvládnout. Musím mít sílu tu chybu napravit. Kdybych na to v Seville neměla, tak je neoběhnu. Měla jsem extrémní formu. To se vždycky nepodaří. V Sydney bude záležet, jak se bude běžet rychle. V závodě jsou lokty. Každá holka běží jinak. Vždycky se snažím běžet, co nejlíp takticky, ale nedá se to nalajnovat.
Závody na 800 metrů bývají velmi tvrdé, pády i krvavé šrámy jsou časté. Jak jste se naučila v té vřavě bojovat?
To člověk získá během závodů. Léty sbírá zkušenosti, všechno se učí. Čím víc závodí, tím umí lokty víc použít.
PŘÁTELSTVÍ MÁ SVÉ HRANICE
V období loňského šampionátu se o vás Mozambičanka Maria Mutolaová vyjadřovala jako o "té Češce". Myslíte, že si vás už pamatuje?
Myslím, že ano. Po Seville mě zná dobře. Jen dělala, že neví, o koho jde. Ve skrytu duše není zlá, je jiná. Jiná mentalita, uzavřenější do sebe.
Jaký máte s Mutolaovou vztah?
Nekomunikuji s ní. Není to moje vina. Snažila jsem se ji nedávno na mítinku ve Stockholmu pozdravit. Ona dělala, že mě nevidí. Snahy o navázání přátelství skončily. Podáme si ruku, kamarádky nejsme.
Je vůbec možné, aby mezi rivalkami v současném profesionálním sportu vzniklo opravdové přátelství?
Třeba s Ruskou Mastěrkovovou kamarádky jsme. Vlastně ve většině případů i s ostatními. Ale není to přátelství v pravém slova smyslu. Pozdravíme se a povídáme si o normálních věcech. Jenomže ve vrcholovém sportu převládá rivalita. Pořád v nich vidím soupeřky. Musím v sobě pěstovat pocit, že je musím porazit. Klasické přátelství to není.
Ruska Mastěrkovová, jedna z vašich největších konkurentek, prý bude na olympiádě startovat jen v závodě na 1500 metrů. Co je na tom pravdy?
Ještě to není jisté. Manažer jí pořád nechává otevřené dveře, kdyby se cítila líp na osmistovku. Konkurence je i tak stejná jako loni, ale navíc jsou tu dvě další nebezpečné soupeřky. Ruska Cyganovová a Rakušanka Grafová byly loni na mistrovství světa námi zastíněné. Přitom taky běžely dobře. Grafová mě letos porazila ve Stockholmu i v Curychu. Budou hodně nebezpečné.
Jak se vám jeví Mutolaová?
Vypadá dobře. Letos neměla žádné zakolísání, i silově se mi líbí. Bude hodně těžké ji porazit. Loni běžela touhle dobou rychleji, ale to byla jiná situace. Za týden bylo mistrovství světa. Teď zbývá ještě šest neděl času.
PROHRA NENÍ ŽÁDNÁ VĚDA
Záleží vám uprostřed sezony víc na výkonu, nebo na umístění?
Mítink v Curychu i ten další v Bruselu jsem brala jako možnost se všemi soupeřkami se ještě dvakrát do olympiády proběhnout. Žádné závěry z toho nedělám. Neříkám si: Ona mě porazila! V žádném případě se z toho nepoložím.
Do olympiády je dost daleko. Forma se ladí. Tam to může být opačně. To byste třeba slavný mítink Weltklasse v Curychu někdy nechtěla vyhrát?
Strašně jsem si přála, abych v Curychu a Bruselu uspěla. Už jenom proto, že v Curychu od roku 1993 nevyhrál nikdo jiný než Mutolaová. Každý prestižní mítink chci vyhrát, protože je jich pár.
Váš osobní rekord 1:56,56 je právě z loňského závodu v Curychu. Co pro vás ten výkon tehdy znamenal?
Byla jsem čtvrtá, ale byla jsem od ostatních malý kousíček. Věděla jsem, že s nimi dokážu běžet. Byly jsme hodně vyrovnané.
Světový rekord 1:53,28 drží už sedmnáct let vaše trenérka Jarmila Kratochvílová. Myslíte, že je překonatelný?
Jsou výjimečné rekordy, které jsou nejhůře dosažitelné. Patří mezi ně ženská osmistovka, ženská výška. Ty se budou těžko překonávat. A pak výkony Číňanek na patnáct set metrů a tři kilometry. Ty hned tak někdo nepřekoná.
Co si myslíte o tom, že některé výkony z historie jsou zpochybňovány kvůli možnému dopingu?
Tohle je strašně těžké. Jednou to světový rekord je, pak se o tom dá těžko polemizovat. Zpochybňovaly se výkony lidí z bývalého východního bloku, ale už ne světový rekord na 100 metrů Američanky Griffithové-Joynerové.
V poslední době bylo mnoho atletů, kterým byl doping prokázán, omilostněno. Co vy na to?
Mě tohle strašně mrzí. Je to strašná chyba do budoucna. Jestli se udělá výjimka někomu, nedělá to dobrotu v dalších případech. Nechápu to, vidím v tom nespravedlnost.
 Ludmila Formanová vítězí v závodu na 800 metrů, atletky nakonec postoupily mezi evropskou elitu. |
 Ludmila Formanová se zlatou medailí a trenérkou Jarmilou Kratochvílovou. |
 Ludmila Formanová si listuje sešitem, kde ji trenérka Jarmila Kratochvílová pečlivě zapisuje všechny časy. |
|
|
 Tři největší hvězdy sobotního galavečera, zleva Tomáš Dvořák, Ludmila Formanová a Dominik Hašek |
