Postupně přehrál Němce Mayera, švýcarskou světovou jedničku Federera a Španěla Robreda. Tedy hráče, kteří se na světovém žebříčku vyhřívají na vyšších příčkách. "Federer nebyl určitě v té nejlepší formě, v jaké ho znám. A já toho dokázal využít," říká s odstupem času skromně.
Fakt, že se s turnajem loučí těsně před medailovými bitvami, ho nijak nedeptá."Dobrý dojem z olympijského turnaje mi to určitě nepokazilo. Prostě se jen našel hráč, jehož hra na mě platila. Tak to v tenise chodí," ví stotřináctý hráč světového žebříčku.
"Člověk musí mít trošku štěstí při losu. Aby se to sešlo od prvního kola až do konce turnaje. To, že jsem si zahrál čtvrtfinále olympijského turnaje, považuju za velký úspěch. Rád bych ho v budoucnu zůročil," zdůrazňuje.
O tom, jestli to může být zlomový moment v jeho kariéře, nechce příliš spekulovat. "Můžete to tak být, ale s jistotou to tvrdit nemůžu," usmívá se. "Zatím jsem toho v životě tolik neodehrál, takže se hodnota mého aténského účinkování možná ukáže až postupem času."
Příklad zlomového momentu v kariéře tenisty však zná. "Když Andy Roddick porazil v Americe poprvé Samprase, od té doby se chytl a začal hrát výborný tenis. Nebylo by špatné, kdyby se něco podobného přihodilo mě. To se ale uvidí až v příštích turnajích. V budoucnu. A nebo třeba už na US Open," přeje si.
Aténský turnaj mu z paměti jen tak nevymizí. "Zatím je to to nejlepší, co jsem v tenise zažil, takže určitě vzpomínat budu. Vždyť úspěchů ve své sbírce nemám zase tolik. Doufám ale, že se v budoucnu dostaví ještě lepší výsledky."
Atmosféru olympijských her si v příštích dnech už vychutnávat nebude. "Rád bych odletěl domů už v noci z dneška na zítřek, zkusím se vejít do letadla v šest hodin ráno."
