Starostka mu oficiálně poděkovala ze veškerou publicitu města, pak ho políbila na tvář. "Také byste chtěli pusu od starostky? Jo, to musíte na olympiádu," vtipkuje spíkr. Pak se medailista objal s trenérem, nezapomněl poděkovat ani snoubence. "Když bude potřeba, klidně ho někdy praštim. Bát se nebudu," vtipkuje blondýnka. "Moc vám všem děkuju, že jste se mnou u televize trpěli," dodal boxer v černém tričku a džínách. Z davu se ozývaly především děti, kvůli historickému úspěchu dvaadvacetiletého reprezentanta nemusely odpoledne do školy. "Vůbec jsem netušil něco podobného. Uvítání mě opravdu dojalo," netajil hrdina.
Z autogramiády se musel vypařit zadním vchodem, jinak by jej lovci podpisů těžko pustili. Místo do Lincolnu se v mžiku nasoukal do služebního auta městského úřadu a zamířil k rodičům do domku. Tam bylo centrum veškerého dění, tam se mohutně fandilo už v průběhu her. Krajovi se podařilo všechny řádně zbláznit. "Od prvního zápasu jsme ho všichni sledovali a mačkali palce," říká jedna z příbuzných. "Bylo jasno, že budeme mít placku." Na domě visely olympijské kruhy a česká vlajka, okolo halda transparentů: Rudo, díky. Vítej, mistře. Paní Krajová navařila jitrnice, upekla koláče, ostatní členové rozvětveného rodinného klanu nanosili chlebíčky.
Nově postavenou vilu čekal pořádný nával, už vpodvečer se na zelenavém trávníku bavilo kolem třiceti lidí. V dřevěné boudě vedle jezírka byl pro boxera nachystán dort, zatím ještě velké překvapení. Pak se přiřítilo auto. Vystoupil Ruda, seběhlo se veškeré příbuzenstvo. Po chvilce gratulací a dojemných proslovů propukla velkolepá zahradní párty...
 Rudolf Kraj pózuje na pódiu se stříbrnou olympijskou medailí |
 Na řadu přišlo v Mělníku i šampaňské |
 Každý si chtěl s hrdinou ze Sydney podat ruku |
 Stříbrnému ze Sydney gratuloval i bývalý známý reprezentant Rostislav Osička |
