"Vy fakt nevíte, že nejedete? "Ne, vůbec." A co tomu říkáte? "To je teda príma, bezva. To se povedlo." Proč si myslíte, že vás trenér nevzal? "To netuším. Vždyť už před pár dny mi přišla oficiální nominace, pod ní podepsaný pan Dudl ze svazu. Běžel jsem na klub, že mě musí od čtvrtého do třicátého září uvolnit. To snad ne..." Víc se už Koubovi nechce hovořit.
Potřebuje se uklidnit, překousnout tu hroznou věc. Prosí o dvě hodiny času.
Až z rozhovoru s MF DNES se dozvěděl, že nepojede na olympiádu. "Zatím jsem Petra nesehnal, abych mu to řekl," prohlásil trenér Karel Brückner v pondělí večer, kdy nominaci oznámil. Totéž zopakoval o den později na dopolední tiskovce.
Tohle byl snad poslední z trapasů, které nominaci provázely. Existovalo snad deset různých seznamů hráčů, kteří měli jet do Sydney. Potvrzené ze všemožných stran, ale žádný platný. Jeden z nich se zatoulal i ke Koubovi.
Trenér původně počítal, že jedenatřicetiletý gólman bude jediným starším v mužstvu, jinak jsou v něm hráči do 23 let. Na poslední chvíli ale cukl.
"Vím, že se mi to bude vyčítat," říká Brückner. "Ale já chtěl nakonec kluky, kteří se o olympiádu zasloužili. Proto jsem vzal Drobného z Budějovic, kterého mi bylo líto, že by nejel." Opravdu lítost rozhodla? Před časem chyběl brankář, který by pravidelně chytal. Proto zoufalý trenér oslovil Koubu. Teď názor změnil. Proč? Důvody mohly být různé: Drobný se najednou objevoval v sestavě.
Nebo se trenér bál, jak Koubu přijmou mladší spoluhráči. Možná ho vylekalo, že čtyři roky v La Coruni nechytá. "Prostě chci dát šanci klukům, kteří olympiádu vybojovali," opakuje stále. Stovky kilometrů od Brücknera ale žije rozmrzelý Kouba. Nic nechápe.
"Všechno jsem olympiádě podřídil," říká otráveným hlasem. Přidával si v tréninku, aby do Austrálie jel v plné formě. "To je maličkost. Horší je, že jsem měl rozjednaný přestup a díky olympiádě jsem ho pustil." V La Coruni se z bývalého reprezentanta stal až čtvrtý gólman. Řekli mu: když si něco seženeš, tak jdi. Kvůli olympiádě se ale nechtěl stěhovat. Napadlo ho také, že když v Austrálii zazáří, skočí po něm nějaký klub.
"Hned na začátku jsem panu Brücknerovi řekl, že nechci dělat vola, abych někomu zabíral místo. Ujišťoval mě, jak moc mě potřebuje. Teď nevím, co si mám myslet." Bylo po páté hodině odpoledne a Kouba spěchal na trénink. Připadal si trapně: jel na klub oznámit, že Sydney se ho netýká.
