Nejprve třiatřicetiletá historicky nejúspěšnější česká běžkyně na lyžích před novináři a fotografy zapózovala v naruči s dvouapůlletou Lucinkou. Tu si totiž bere s sebou, přičemž dcera ji v první polovině února na šest dní opustí.
"Lucka společně s chůvou odletí desátého února domů a vrátí se šestnáctého," upřesnila Neumannová cestování jednoho z nejznámějších českých dětí.
Až se Lucka vrátí, to už za sebou bude mít její maminka druhý olympijský závod.
"Budu startovat ve skiatlonu, v desítce klasicky, ve štafetě a ve volné třicítce," vypočítala Neumannová, co všechno ji na zimních olympijských hrách v Turíně čeká.
Běžecké tratě se však táhnou kolem střediska Pragelato, které je od Turína vzdálené kolem osmdesáti kilometrů. Tady Neumannová začne v neděli 12. února skiatlonem (7,5 km klasicky, 7,5 km volně), ve čtvrtek 16. února poběží 10 km klasicky, o dva dny později pomůže ve štafetě na 4x5 km a v pátek 24. února přijde závod na 30 km volnou technikou.
Na otázku, který z individuálních závodů upřednostňuje, Neumannová reagovala:
"Nepreferuju žádnou trať. Nemůžete to stavět na jednom závodu, který se pak z nejrůznějších příčin nemusí povést. Takže jdu naplno do všech závodů, všechny je chci zajet co nejlíp. Když je forma, člověk se nemusí bát ničeho."
Nejprve relaxace v Sestriere
Cílovým místem nedělní cesty Neumannové je italské zimní středisko Sestriere, kde se bude připravovat a aklimatizovat do příštího víkendu. Poté se už přesune do deset kilometrů vzdáleného Pragelata.
"Lázeňský pobyt to v žádném případě není, ale beru to jako takovou zdravou relaxaci. Trenér Standa Frühauf za mnou přiletí až za týden do Pragelata. Ty dny v Sestriere budu trénovat taky, ale jen jednou denně, spíš po turistických tratích. A nebudou to žádné měřené úseky. To přijde až pod Standou," řekla Neumannová.
"V Sestriere si spíš chci odpočinout a udržet se v pohodě. A jistou výhodou je, že tratě tam leží ještě o dvě stě metrů výš než ty olympijské v Pragelatu. Což by se pak mělo hodit."
Podle Neumannové se to už v těchto dnech nedá s tréninkem přehánět.
"S trenérem ale tvrdou deseti až dvanáctidenní přípravu naplánovanou máme. Abych z toho pak mohla závodit," dodala běžkyně.
Už den před cestou Neumannové se do Itálie vydalo auto s veškerým potřebným vybavením.
"Mimo jiné s sebou máme i sjezdovky a pro Lucku boby, kdyby náhodou vybyl čas," usmála se Neumannová. "Jenom nevím, jak se nám to všechno vejde do apartmánů, které máme v Pragelatu rezervované. Protože v Itálii mívají podobné prostory spíš stísněné."
Apartmány přímo u tratí
Neumannová a její manažerská skupina mají zajištěné celkem tři apartmány poblíž olympijských tratí. Česká reprezentantka totiž tradičně dává přednost soukromí před před pobytem v jedné ze tří olympijských vesnic.
"Sice budu trochu odtržená od olympijského dění, na druhou stranu pro mou pohodu je soukromí lepší. Navíc není taková možnost chytit od někoho třeba chřipku nebo jiné onemocnění. Čemuž se mezi tolika lidmi leckdy nevyhnete."
Do olympijské vesnice v Sestriere či v Turíně se však Neumannová dostane bez problémů.
"Mám totiž akreditaci, která mě k pobytu v olympijské vesnici opravňuje. Bude ale taky záležet na tom, jak časově dlouhá to bude cesta. Ale samozřejmě se za ostatními našimi reprezentanty a dalšími známými podívat chci. I do Turína, protože tam bych chtěla vidět taky některý ze zápasů našich hokejistů. To všechno ale budu dolaďovat až na místě a podle aktuálního programu."
Apartmán Neumannové leží podle jejích vlastních slov pár set metrů od olympijských běžeckých tratí. "Měla bych bydlet nedaleko stadionu v běžeckém areálu. A dva zbývající jsou prý od stadionu asi deset minut pěšky."
Neumannové tým včetně chůvy s Luckou čítá na tucet lidí. "Ale někteří z nich tam se mnou pořád nebudou, prostřídají se," poznamenala Neumannová.
Dojde i na roli kuchařky?
Snahou Neumannové s jejího týmu mimo jiné je, aby měli k dispozici italského kuchaře Gigiho.
"Už jsme s ním na několika závodech udělali výbornou zkušenost, tak teď se snažíme, abychom Gigiho měli zase po ruce. Pracujeme na tom a už se těšíme na ty jeho rozmanité těstoviny. Musím si držet váhu, protože ta je v té nadmořské výšce taky hodně důležitá."
A kdyby nebyl Gigi, kdo podle Neumannové umí z celého jejího manažerského týmu nejlíp vařit?
"Tak tohle by pak asi bylo na mně," zasmála se lyžařka po krátkém přemýšlení.
A jak se česká závodnice na čtyři své blížící se olympijské závody dívá?
"Skiatlon a třicítka mají hromadné starty a v tom se člověk musí dobře orientovat. Tohle umí výborně Martin Koukal. Takže na těch startech bude taky dost záležet. A když ve skiatlonu v polovině závodu přezouváme lyže, čeká mě po klasice bruslení, zatímco mně by to vyhovovalo spíš naopak."
Desítka klasicky je podle Neumannové nejspravedlivější.
"Startuje se na ní v intervalech, ale pro mě je klasika přece jen o něco horší než bruslení," glosovala běžkyně.
"Ve štafetě se většinou snažím pomoci hlavně psychicky. Holky prostě uklidňuju, protože bývají dost nervózní. Ale potom na pětikilometrovém úseku už každá musí jet jen za sebe, tam už se nijak pomáhat nedá."
Na třicítku bude odpočatá
Posledním závodem je pro Neumannovou volná třicítka.
"O tom úskalí hromadného startu jsem už mluvila. Na konci olympiády se sice už projevuje únava, ale protože nebudu startovat ve sprintech, odpočinutá bych přece jen být měla," řekla Neumannová ke své oblíbené disciplíně.
Vzápětí ještě upozornila na zvláštnosti olympijských tratí.
"Část jich vede na slunci, část je schovaná v lese. Což může být problém pro servis, když to někde změkne a jinde bude stopa tvrdá. Pak jsou tam taky nezvykle dlouhé kopce a tím pádem těžká stoupání, naopak zase rychlé sjezdy. Prostě na těchhle tratích vyhrát, to nebude žádná náhoda. A nejvíc bude záležet na fyzičce."
Na přetřes přišel také doping, který Italové podle svých právních norem hodlají trestat vězením.
"Netuším, co se na těchto hrách bude dít, ale byla bych docela ráda, kdyby lidi za doping opravdu zavírali," řekla Neumannová. "A i když tu zatím taková hrozba existuje, určitě se zase někdo s dopingem objeví. A věřím i tomu, že dopingoví komisaři razie přímo na pokojích stejně jako při Tour de France udělají."
Neumannová cestuje na své šesté olympijské hry. Premiéru měla v roce 1992 v Albertville, o dva roky později startovala v Lillehammeru, v roce 1998 byla v Naganu a před čtyřmi lety v Salt Lake City. Do toho se jí vešel start na letní olympiádě v Atlantě v roce 1996, kde reprezentovala v závodě horských kol.
"Olympiáda se nikdy neomrzí. Je to tak jedinečný závod, že to zase bude hýbat i se mnou, přestože zkušeností mám dost a dost. Už jako bych to mravenčení a napětí cítila."
Vzpomínka na pět olympiád
"Albertville jsem vnímala jako takové velké mistrovství světa, jako mladá jsem tam byla sbírat zkušenosti. Za dva roky do Lillehammeru už jsem odlétala s medailovými ambicemi, ale něco tomu ještě pořád chybělo," zavzpomínala Neumannová letmo.
"Tu Atlantu v šestadevadesátém beru jako úlet. Odtamtud jsem si z horského kola odnesla ten nejhorší zážitek. Dvě a čtvrt hodiny kroužit ve vedru v příšerném terénu, to pro mě znamenalo konec s horkým kolem. No a do Nagana a Salt Lake City jsem si už letěla pro medaile, což se povedlo."
Neumannová poté přiznala, že po minulých hrách v Salt Lake City si myslela, že to byla její poslední olympiáda. Nyní však míří na další.
"Ale tentokrát už jsem si jistá. Těším se, jak si to na příští olympiádě užiju jako divák," prohlásila.
O pár minut později však na stejné téma dodala:
"O definitivním konci závodní kariéry se chci rozhodnout v klidu na jaře. Teď jsem se jen přesvědčila, že z výkonnostních důvodů končit nemusím. A na letošní olympijské hry jedu v klidu. Jistě, chci medaile, sním o zlatu. Ale zároveň vím, že sport neznamená celý život."
 Kateřina Neumannová s dcerou Lucií před odletem do dějiště letošních zimních olympijských her. |
