Čím to, že se Carolině, týmu bez jmen jako Forsberg či Jágr, tak daří? Nikdo nás před sezonou takhle netipoval. Dobře nám chytají brankáři.
Jsme dost nepříjemné mužstvo, hodně bruslíme, máme pohyblivé útočníky. To je hlavní zbraň.
Ale vy jste na začátku sezony nehrál. Uvažoval jste o výměně?
Nehrál jsem první tři zápasy. Neměl jsem ani čas nad tím přemýšlet.
Proč jste nedostal příležitost?
Trenér mi říkal, že jsem neměl špatný přípravný kemp, ale že někteří obránci měli lepší a že jim dá šanci. Ale když jsem dostal příležitost, hrál jsem dobře a získal si důvěru.
A nebál jste se, že by vás vypadnutí ze sestavy mohlo stát olympiádu?
V tu chvíli mě to absolutně nenapadlo. Věřil jsem, že šance přijde.
Máte pět titulů mistra světa, ale na hrách jste nebyl. Nepřipouštěl jste si, že by to ani teď nemuselo vyjít?
Vzhledem k tomu, jak jsme hráli jako tým i jak jsem hrál já, věřil jsem, že tam budu. Musím říct, že jinak bych byl zklamaný.
|
Hokejoví bratři na hrách |
Už jste probírali olympiádu s bratrem Tomášem a otcem Františkem?
Mluvili jsme o tom jen trochu. Je pěkné, že jsme tam s bráchou oba, ale olympiáda ještě nezačala. Zbývá nám dost zápasů, může přijít zranění. Doufám, že se to nestane. Takže na olympiádu radši nemyslím.
Ani jste od bratra nevyzvídal, jak to chodí třeba v olympijské vesnici?
Nechám se překvapit.
Nedávno jste z trestného střílení překonal kolegu z olympijského týmu, brankáře Tomáše Vokouna. Neměl jste z něj respekt?
Na to jsem nemyslel, i když jsem věděl, že je dobrý brankář. Říkal jsem si, že musím vystřelit. Když nájezdy trénujeme, většinou dělám blafák a gól nedám. Ale na poslední chvíli jsem to změnil, protože Tomáš mi dobře vykryl všechna místa. Tak jsem udělal kličku, naznačil pohyb doleva a poslal mu to mezi nohy.
Vokoun se pak docela rozčiloval. Mluvili jste spolu?
Ne. Já se dozvěděl až po zápase, že dostal desítku. V tu chvíli jsem se tak radoval, že jsem ani nezaregistroval, co Tomáš udělal.
Nebude z vás teď expert na nájezdy, kdy rozhodují zápasy NHL?
Trenér má dost šikovných útočníků, kteří je proměňují. Takže asi ne.
Vzpomínají vaši spoluhráči v Carolině občas na finále s Detroitem, za který chytal Dominik Hašek?
Asi před čtrnácti dny jsme hráli s Detroitem doma, bylo vyprodáno, skvělá atmosféra. Kluci se bavili o tom, že jim to připomínalo zápasy finále. Chceme jít do play-off.
Jak se vám žije v Raleighu? Člověk by neřekl, že je to hokejová bašta.
O víkendech je tu vyprodáno nebo skoro vyprodáno. Přes týden chodí dvanáct třináct tisíc lidí. Mohlo by to být lepší. (smích)
V týmu jste teď z Čechů sám. Radim Vrbata odešel do Chicaga, Josef Vašíček kvůli zranění přišel o olympiádu. Na to nejste asi zvyklý.
Pepu vídám na trénincích. Posiluje, na led se chodí sklouznout. Je to jiné, vždycky jsem byl v mužstvu, kde bylo víc Čechů. Ale není čas setkávat se mimo led. I když v mužstvu máme dobrou partu. To je základ.
