Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Pátek 20. října 2017 Vendelín

Bílou hůl nechci, vzteká se téměř slepý lukostřelec. A cílí na zlato

Im Tong-hjung vyhrál kvalifikaci lukostřelců. | foto: AP

27 2012
Kvůli špatnému zraku si pořádně nepřečte ani noviny, z právního hlediska je vlastně slepý. Přesto na lukostřelecký terč míří lépe než kdokoliv jiný na planetě. Jihokorejec Im Tong-hjon zlomil v kvalifikaci londýnského závodu světový rekord a za týden bude cílit, kromě desetibodového středu terče, také na olympijské zlato.

Vezměte z mísy jeden obyčejný grapefruit, položte ho na vyvýšené místo a odstupte 70 metrů daleko. Teď si představte, že byste ho měli sestřelit šípem z luku.

Složité?

A co když ho navíc má zasáhnout někdo, kdo nevidí ostře ani na délku své paže?

Nemožné...

Takové názory ale rozhodně nesdílí Im Tong-hjon. Přestože před sebou rozpozná pouze šmouhy a podle právního výkladu může být považován za slepého, ten zatracený grep trefil šestkrát ze sedmi pokusů.  

Oblíbené ovoce je zhruba stejně velké jako střed lukostřeleckého terče a šestadvacetiletý Jihokorejec ho při závodě pozoruje slitý do velké barevné koule. Ale žádný handicap necítí.

Fotogalerie

"Nepotřebuju bílou hůl ani slepeckého psa," zlobí se sportovec, jenž na pravé oko vidí z dvaceti procent a na levé dokonce jen z deseti, když ho na potíže někdo upozorní. 

"Není mi příjemné, když mě považují za invalidu. Ať se lidé o můj zrak nestarají."

U soupeřů se takové pozornosti jistě bát nemusí. Zkoumají totiž hlavně závodníkovy výsledky, které jsou překvapivě lepší než jejich vlastní.

Im v páteční kvalifikaci olympijského závodu na 70 metrů zlepšil světový rekord o tři body na skóre 699 a teď, s nádsázkou řečeno, pošilhává po zlaté medaili.

"Bylo to jen první kolo. Nejsem z toho nějak zvlášť unešený," řekl s klidem po působivém představení.

Však už také má titul mistra světa a dvě olympijské medaile ze soutěže týmu. Teď chce dosáhnout na svůj první individuální úspěch pod pěti kruhy a znovu bude sázet na svůj "pocit", jemuž věří víc než bystrému oku.

"Když koukám na terč, tak to vypadá, jako by se jednotlivé barvy zamíchaly ve vodě," popisuje. "Hranice jsou nejasné a barvy rozostřené."

Přesto všechno odmítá nosit brýle nebo podstoupit operaci, prý se s obroučkami na nose necítí dobře. "Mířím na cíl a jediné, o co se na tu dálku snažím, je zkusit odlišit jednotlivé barvy. Kdybych neviděl barvy, tak by to teprve byl problém."

I když mu barvy splývají, a musí se tak pořádně soustředit, aby je oddělil, jednu pokaždé pozná bezpečně. Tu zlatou. Cílit na ni bude ve finále příští pátek, větší favorit než Im ve startovním poli není.

"Když budu mít štěstí, zvládnu to!" věří takřka slepý mistr.





Najdete na iDNES.cz



mobilní verze