Bohužel, proti nim nic nesvede sebelepší kouč ani spoluhráči, pilnější trénink ani dřina, je to boj víceméně předem prohraný, ač někdo vzdoruje hůře a jiný lépe.
"Všichni si mysleli, že utekl; odmítali ho hledat. Byl jsem zoufalý: věděl jsem, že je to jinak," popsal jeho přítel Arnošt Lustig při výročí nedožitých Pavlových sedmdesátin, jak reagoval na zprávu, že se tehdejší sportovní reportér v Innsbrucku ztratil.
Neutekl, nýbrž utíkal - před přeludy, jimiž ho začala trápit maniodepresivní psychóza. Na alpských svazích Otu Pavla zasáhl první těžký záchvat nemoci. Vyhlédl si statek a zvířata vyhnal ven - s výjimkou černého koně, temného jako jeho myšlenky. V něm viděl ďábla, jehož chtěl nechat zemřít v plamenech. Statek zapálil.
21 zimních her, 21 příběhůPřed letošními hrami v Soči přinese seriál MF DNES dohromady 21 příběhů, jež připomenou všechny předchozí zimní olympiády. |
"Když ho našli, telefonoval mi z ústavu: Arnošte, poslouchej pozorně. Budu šeptat. Vedle mě sedí Hitler a předstírá, že je švec, a vedle něj sedí Heydrich v bílém plášti jako doktor a taky Göring a Goebbels. Prosím tě, nahlas to," vzpomínal Lustig; oba jako Židé zažili hrůzy druhé světové války a Pavlovi nebylo dopřáno, aby děsivé postavy zmizely z jeho hlavy.
"Nevěděl jsem, jestli mám brečet, nebo se smát," napsal Lustig. "Těšil jsem se z jeho hlasu. Byl alespoň živý."
Tehdy začal spisovatelův konec - na samém začátku jeho dráhy. Právě v roce 1964 vychází Dukla mezi mrakodrapy o putování fotbalistů do Ameriky. V dalších letech Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha, Syn celerového krále i Pohádka o Raškovi, skutečně pohádkově zpracovaná cesta kluka z Beskyd k prvnímu zlatu ze zimní olympiády pro jeho zemi.
Ota Pavel stvořil i další krásné texty, nejen ty sportovní. "Psaní mu pomáhalo. Ale jen duševně. Fyzicky ho ničilo," popsal marný boj Lustig.
Devět let od olympiády v Innsbrucku trval zápas, v němž byl poražený dopředu jasný. Ota Pavel zemřel 31. března 1973.
