Maier si věřil, že by se konečně mohl na olympiádě vejít do první desítky, jenomže to vypadá, že napodobí předchozí výsledky. V Atlantě 1996 dojel čtrnáctý a v Sydney před čtyřmi lety byl šestnáctý.
"Začal jsem třináctkou," řekl Maier. Smolné číslo jakoby symbolizovalo další průběh regaty. Před závodem lepil jednu díru v lodi, během soutěže ji musel opravovat znovu. "Ale nějak jsem se nemohl chytit. Dělal jsem jachtařské chyby, s tím nemá nikdo nic společného. Vyžral jsem si to," láteřil Maier.
Potřetí si ověřil, že se na olympiádě závodí jinak než na jiných regatách. "Jezdí se ostřeji a tvrději. Na všechno je míň času a od toho se odvíjí taktika," řekl jachtař z Roudnice nad Labem.
Možná mohl jít do startů razantněji, ale není taková nátura. "Já nejsem z těch, kteří štípají lodě," podotkl.
Nemohl se chytit ani ve svém oblíbeném větru od břehu. Dva dny dokonce foukal silně. On se ale několikrát rozhodl špatně, pak zůstal bez větru a ocitl se na chvostu. "Něco dohánět můžu u nás na rybníku, ale ne na olympiádě," řekl čtyřicetiletý Maier.
Vítr se nedal číst, byly v něm díry. "Bylo to hop nebo trop a já si to vyžral, jak jsem mohl," mávl rulou.
Ani si z toho nemůže vzít ponaučení. "To je příroda a nedá se nic dělat. Někdy to sedne a já jsem se z toho nevypáčil tři dny," doplnil.
Loď dvakrát opravoval, ale byla kvalitní a mohl jezdit normálně. "Akorát je to nepříjemné, když mám novou loď a jeden den je díra z jedné strany a pak z druhé strany další. Nepůsobí to nejlíp, "řekl Maier.
V sobotní poslední rozjížďce se ještě může mírně posunout, ale na desítku to stačit nebude. "Tam jsem chtěl, ale už to nejde," dodal jachtař.
