Kozelský je zároveň manželem Veroniky Kozelské Fenclové, která závodí ve třídě Laser Radial a v Londýně před čtyřmi lety obsadila 9. místo.
Dalšími českými olympioniky budou v Riu v této disciplíně Viktor Teplý (třída Laser) a Karel Lavický (třída RS:X). Začíná se v pondělí.
„Olympiáda je pro nás jednoznačně nejvýznamnější akce. Je to v podstatě jediný závod, co je zajímavý pro česká média, jasný vrchol veškerého snažení,“ líčí Kozelský.
Jste před startem nervózní?
Jachting je sport jako každý jiný, nervozita tam bude. A je to dobře, dokud je v rozumné míře; všichni závodníci potřebují cítit tlak, jen se to nesmí přehnat. Vypadá to, že předpověď na první den je dobrá. Snad nebude foukat jako v neděli. Nevím, co dělají veslaři, chudáci - ti mají bohužel ranní vítr hodně silný a teď (v neděli po obědě v Riu) přišel i odpolední. Můžeme mít pěkný začátek závodu a jsme za to rádi, loni to tu bylo únavné, na vítr se čekalo každý den.
Vám tedy podobné problémy jako ty, s nimiž bojovala Mirka Topinková Knapková na jezeře Rodrigo de Freitas, nehrozí...
Pro nás vlny nejsou problém, my je naopak máme rádi a vítáme je. Na moři mohou být až pětimetrové. To, co veslaři rádi nemají, my milujeme.
Pojďme k pozitivním i negativním specifikům. Jste rádi, že je jachting přímo v Riu, nikoli daleko od dějiště, jak bývá zvykem?
To je určitě dobře. Nestává se tak často, možná každou třetí čtvrtou olympiádu. Je příjemné být s ostatními sporty ve stejném městě, můžete se podívat i někam jinam, zajet si do vesnice. Někdy se v ní dá i bydlet, tady je to bohužel trochu daleko. Ale už jsme v ní byli dvakrát, ani slavnostní zahájení nebylo daleko.
A teď to negativní: co voda?
K ideálu má daleko, ale posté opakujeme, že už to prostě neřešíme. Nedokážeme to vyřešit, tak se tím nezabýváme. Máme opatření, abychom rizika minimalizovali. To je celé, co s tím můžeme a chceme dělat.
Tady v olympijské maríně je čisto. Není to celé trochu přehnané?
Jako vždycky trochu ano, ale rizika tady jsou. Jenže teď je pozdě je řešit, to se mohlo dělat před čtyřmi lety. Existovaly scénáře, že by se regata mohla přeložit někam jinam, ale zástupci světového jachtingu ani Mezinárodní olympijský výbor nechtěli. Do jisté míry to chápu: okolí je nádherné a záběry budou překrásné. Je to rozhodnutí někoho jiného, my se s tím musíme poprat.
Ale vy nebudete jen ve znečištěné zátoce Guanabara, že?
Máme čtyři okruhy vevnitř v zátoce a tři venku na moři. Pro jachtaře je tady těžké i krásné to, že každý okruh je velmi specifický a má jiné podmínky. Kdo chce v Riu vyhrát, musí být opravdu všestranný. Od rybníkářských podmínek, pomalu jako v Česku, přes proudy až po oceánské podmínky s obrovskými vlnami, rozptyl je obrovský. Není to pro specialisty.
Jaké výsledky byste bral?
Voda je tu specifická. Budu hodnotit asi jen manželku, kterou trénuju: u ní můžu říct, že do patnáctky dobrý, deset super a cokoli nad tím paráda.
Existuje šance třeba i na medaili, kterou před dvanácti lety v Aténách tak senzačně získala Lenka Šmídová?
Naděje je. Řekněme, že jsou tu tři čtyři lidi, u nichž si myslíme, že by o medaile měli bojovat - a pak skupinka deseti lidí, co si ji můžou vyjet taky. Veronika nepatří mezi horké favoritky, ale do rozšířeného pole. Záleží, komu jak sednou nebo nesednou podmínky, kdo udělá méně chyb. Což bude zásadní, chybovat se asi bude hodně.