Té, která odpoledne vyzve k duelu český tým v čele s Jágrem. Pomsta? Kdepak. „Všechno je to o náhodě. Takových sekání lopatou je v zápase milion. Měl jsem jen smůlu,“ tvrdí Jágr.
Už stěží si vybaví jeho tvář, z paměti mu vymizelo také jméno. Natrvalo však zůstaly následky na prstě. Je pochroumaný, špatně ohebný. „Nikdy nebude v optimálním stavu. Vím to a nechávám to být,“ přiznal český útočník.
I tahle slova naznačují, že Schauer bude mít dnes od Čechů „klid“. Přitom loni 3. května toužili po jeho skalpu snad všichni čeští hokejisté i fanoušci. Za těsného vedení 1:0 však k odvetě nedošlo. „Kdyby byl náš náskok větší, asi by se něco stalo,“ připustil statný bek Kubina.
Schauer se stal v Česku nepřítelem, jeho pověstné „sekyry“ z německé ligy rozlítily i tuzemské fandy. „Stefan svou hůl často používá jako šavli. Je to hráč, který se do vás zakousne a už nepustí,“ říkal jeho bývalý spoluhráč gólman Adam Svoboda.
V první chvíli se dokonce zdálo, že pro Jágra vídeňský turnaj skončil. Nakonec dostal speciální dlahu a dovedl tým ke zlatu. „Bylo to nešťastné a nechtěné. Byl jsem za Jágrem a bez úmyslu jsem ho trefil,“ kál se „zločinec“.
Zlomený malíček se stal symbolem vítězné cesty. Mnozí fanoušci v hledišti dokonce zranění parodovali. V euforii se chuť na odplatu Němcům vytratila. A bude tomu tak nejspíš i ve středu. Pro český celek je mnohem důležitější úspěšný vstup, zbytečná vyloučení by uškodila.
Na Schauera však nesmějí hráči úplně zapomenout. Hraje tvrdě a nekompromisně. „První, co vždycky udělá, je to, že sekne hráče do hole. Až pak se k němu dostane a dohrává ho tělem,“ varuje Svoboda.
