Vypadala jste jako kapitánka českých příznivců. Bylo to tak?
Ale kdepak. Byli tady i aktivnější. Nikoho jsem nedirigovala. Všichni jsme měli výbornou náladu.
Věřila jste, že to Jaromírovi půjde?
Právě že ne. Tři hodiny před zápasem jsem byla hodně nervózní. Měla jsem divný pocit, který většinou mívám před prohrou. Ale ten zmizel, když jsme dorazili do arény. Pak už to byla nádhera. Ta atmosféra! Kluci hráli skvěle, dopadlo to nejlíp, jak mohlo.
Když jel Jaromír ve druhé třetině na branku, věřila jste, že dá gól?
Na 95 procent jsem o tom byla přesvědčená. Samozřejmě jsem na něj hrdá, byl to vítězný gól.
A v tu chvíli jste radostí vyskočila až ke stropu?
Fandím celému týmu, takže jsem skákala při každém gólu. Po tom Jardově jsem vyletěla možná jenom o deset centimetrů výš. (směje se)
Viděli jste se před zápasem?
Neviděli. Přiletěla jsem včera, chci ho nechat co nejvíc v klidu. Ani po zápase se asi nepotkáme. Budu ráda, když se v příštích dnech uvidíme třeba na večeři. Ale na milion procent akceptuju, že se potřebuje soustředit. Jsme tu od toho, abychom kluky podporovaly, ne otravovaly.
Máte tušení, jak turnaj dopadne?
Nechci nic zakřiknout. Výhra je super, ale příště musíme bojovat ještě víc. Nesmíme zpychnout.
Jak vám bylo, když při čtení Jaromírova jména v sestavě diváci aplaudovali jako diví?
Tuhle otázku bych radši vynechala, protože jsem do haly dorazila o pár minut později. (zase se usmívá)
Dovedete si představit, že v příští sezoně budete spolu tady v Kanadě? Že se Jaromír vrátí do NHL?
Hokejisté se vždycky rozhodují až podle nabídek. A v tuhle dobu je ještě brzo nad něčím uvažovat, Jarda má před sebou nejen olympiádu, ale taky play-off v Rusku. Rozhodne se až v létě. Ani on sám ještě pořádně neví, co bude dál.
