"Nechal jsem mu je tehdy za dvě tisícovky. On se o ně staral a jezdil na nich. Teď jsem mu musel za ně dát lyže nové, za devět tisíc."
Mladík Nyč se dostal do sestavy na poslední chvíli. Dva dny před startem vzal trenér Rázl dva uchazeče o jediné místo na kopec a zavelel: "Kdo to sjede rychleji, nastoupí." Tratě v Canmore byly plné nebezpečných sjezdů, navíc přituhlo a sníh byl jako břitva. Kolik pak bylo pádů!
Rázl sjel pod kopec a vysílačkou své chlapce startoval. "Lisičan 5,4," zahlásil. A po chvíli: "Nyč 5,0."
Vyrovnanost šesti členů družstva – u trati fandil i bratr současného kouče národního týmu Martin Petrásek – se stala základem úspěchu.
Ale Nyč byl málem smutným hrdinou. Po prvním okruhu mu při přejezdu křížení tratí na stadionu Nor Mikkelsplass přišlápl a vyrazil z ruky hůlku. Nyč bruslil s jedinou skoro 500 metrů, než mu servisman Jan Weishäutel podal náhradní. Neztratil kontakt s čelem a předával šestý.
Po něm se Korunka vytáhl na třetí pozici, za Švédy a Rusy. Benc bojoval se Švýcarem Guidonem. Utrhnul ho, hnán řevem náhradníka Lisičana. A finišman Švanda bronz udržel. "Bylo to v klidu," říká Nyč, letos v Turíně biatlonový servisman norské firmy Madshus.
Každý rok se štafeta schází, nikdo nezůstal bez lyží. Benc šéfuje liberecké Dukle, Korunka trénuje Kožíška, Švanda s Nyčem obchodují. Začali jako partneři, ale rozešli se ve zlém a teď spolu moc nemluví.
