Diváci nemohli věřit svým očím, když viděli proudy vody, jak dopadají na slalomový svah. Pořadatelé ale dobře věděli, co dělají.
Olympiáda šla do finále, už nebylo kam odkládat závody. Muselo jet za každou cenu, a tak ke slovu přišla chemie a sjezdovka prošla salmiakovou kůrou.
"Sůl vytáhne ze sněhu vodu, a ten pak ztvrdne. Pokud to udělají dobře a zasypou sníh do hloubky, funguje to opravdu spolehlivě," vysvětloval slalomář Filip Trejbal, který salmiakovou preparaci dobře zná z jarních závodů.
A nač tedy proudy vody? "Když mrzne, tak salmiak nefunguje. Dnešní teplota byla na hraně použití, proto to polévali vodou," doplňuje další z českých sjezdařů Ondřej Bank. "Nejlépe to funguje, když je plus patnáct a sníh je na kaši. Pak ztvrdne a dá se na něm jezdit."
Jízda na sněhu preparovaném salmiakem připomíná jarní lyžování na přemrzlém firnu. "Sníh je specifický, je tvrdý, hrubý a není tak klouzavý jako led," říká český reprezentant Martin Vráblík. "Lyže na tom trochu jinak drží. Jak sníh rychle ztvrdne, tak na něm zůstanou i nerovnosti," varuje Filip Trejbal.
Na salmiaku, neboli chloridu amonném, nelyžovali na olympiádě jen sjezdaři, ale využíván byl i při přípravě běžeckých tratí. Závodníkům občas připravil nemilé překvapení, Dušan Kožíšek si například stěžoval, že zmrzlá byla jen tvrdá krusta na povrchu. Když při sprintu klasickou technikou pořádně zabral rukama, zůstaly mu pod tvrdou vrstvou hole a těžce se vyndavaly.
Antonín Strach, trenér bronzové slalomářky Šárky Záhrobské, si naopak péči o sjezdovku nemohl vynachválit. "Nikde jinde na světě by se v takových podmínkách nedalo závodit. Na trati bylo neuvěřitelné množství lidí a oni tam opravdu nechali ruce," chválil Strach. "Ten kopec byl připravený excelentně."
