"S někým si mě spletli, asi se Šmigunovou, ne?" dumala česká běžkyně.
Na bruslařské desítce finišovala na 25. místě, Estonka byla druhá. Po Turínu, kde se Šmigunová dvakrát radovala ze zlata, přidala ve Vancouveru další cenný kov.
"Mám asi číslo jako ona," ukazovala si Rajdlová na hruď. Vážně měla!
Na trať se vydala v košilce s desítkou. Když dorazila mezi novináře, na prsou jí zářila sedmnáctka, která původně patřila Šmigunové. Při převlékání si závodnice musely čísla náhodou prohodit.
"Prý že jsem zase na stupních vítězů, že mám medaili z Turína a teď taky, tak jaký to je," popisovala mediální zájem.
"Říkala jsem, že nemluvím rusky a že to asi nejsem já. I am Kamila Rajdlová," utnula číselné zmatení. "Ale ta medaile by byla super."
V desetikilometrovém závodě volnou technikou, který nepatří mezi její silné stránky, ji porazilo 24 soupeřek.
"Skejt asi není disciplína, kde bych měla dělat výsledky," říkala. "Před závodem jsem nevěděla, jak to bude vypadat, protože zatím se mi tady nelyžovalo úplně dobře. Podle mezičasů to ale bylo docela slušné."
Vrcholem jejího olympijské snažení bude štafeta a závěrečný závod na třicet kilometrů klasicky. "Vím, že se postupně každým závodem rozjíždím," tvrdila. "Tento start jsem brala jako zahřátí."
