„Pro každého je olympiáda a reprezentace naší země sen. A tedy i můj,“ svěřil se Nosek, člen Bob klubu Slavia Praha a brzdař Dvořákova dvojbobu a čtyřbobu.
Je mu osmadvacet a teprve před třemi lety se vrhnul na sport, s kterým se dostal až pod pět kruhů. Je úspěšným handicapovaným atletem s evropským bronzem.
„Atletiku dělám polovinu života a mám k ní hodně blízký vztah. Když se blíží bobová sezona ke konci, těším se na závody ven. A naopak,“ tvrdí 190 cm vysoký muž.
O sluch přišel ve dvou a půl letech. „Onemocněl meningitidou, a jak nám řekli doktoři, poškodilo mu to sluchový nerv. Už v nemocnici zjistili, že slyší jen trochu,“ vykreslovala maminka Soňa Nosková v Televizním klubu neslyšících. „Že přišel o sluch, to pro mě v tu chvíli neznamenalo v podstatě nic. My byli rádi, že přežil. A hlavní bylo, že už před nemocí uměl mluvit.“
Na pravém uchu ztratil 99 procent sluchu, což je prakticky hluchota. „Levé mi kolísá kolem 85 procent podle posledních audiogramů,“ líčil v pořadu České televize. „Sluchadlo se mi vyplatí právě jen na levé ucho. Jsem okradený o prostorové slyšení, ale kromě handicapu otáčení nemám větší problém.“
Vnímal, že je jiný než ostatní. „Ale v dětském věku jsem to nebral na takovou váhu, bylo to přirozené. Až v pubertě jsem si z toho dělal vrásky, zmizelo to s přechodem na střední školu,“ vyprávěl Nosek.
Drtivá většina bobistů má civilní zaměstnání, brzdař s přezdívkou Nosán nebo Nosíno je fyzioterapeutem. „Věnuju se tomu na třicet procent, sport je pro mě priorita,“ tvrdí. „Svoji praxi nemám, ale udělal jsem si masérský kurz na živnosťák, takže když mi nestačí peníze, víc se opřu do masírování.“
Ale že by uvolňoval svaly svých parťáků z bobů, to nejde, protože z dvou tréninků denně je sám vyšťavený. „Nešlo by to skloubit.“
Fyzioterapií se zabýval Noskův vzdálený bratranec. „Takže jsme se o tom bavili s tátou a já začal přemýšlet, že by mě tenhle obor mohl bavit. Pomáhá mi to ve sportu, jde o propojení těla s myslí.“
Jako bobista potřebuje ohromnou sílu, proto je jeho jídelníček pro běžného smrtelníka ohromující. „Snažíme se jíst zdravě,“ žertoval během závodů v Altenbergu u překypujícího talíře.
Přitom zdravá výživa je stejně jako fotografování nebo skoky do vody jeho koníčkem. „Snídaně, to je tři až pět vajec, pečivo, vločky nebo cereálie s mlékem. Ke svačině protein nebo něco tekutého. K obědu 200 až 300 gramů masa, přes půl kila brambor. A zelenina. Odpoledne svačina, protein, večeře to samé co oběd.“
Jakub Nosek
Kuchaři v penzionech někdy ani nejsou schopní ukojit nenasytné hromotluky. „Někde nám dají malou porci, tudíž následuje prasení v podobě řetězců rychlého stravování,“ řehní se Nosek.
Bobovou dráhu v jihokorejském Pchjongčchangu už zažil. „Loni v březnu jsme tam byli s Dominikem Dvořákem na dvojce. Pro pilota to je hodně technická dráha, líbí se mi. Bohužel nás limituje materiál, nemáme na něj moc peněz.“
I Nosek dodržel tetovací rituál, který bobisté mají od roku 1994. Na bok si nechal „namalovat“ dvojbob s olympijskými kruhy a letopočtem 2018. Tedy s rokem, kdy kvůli svému handicapu vstoupí do historie.
