Tour de France skončila v neděli, o čtyři dny později už zase letíte pryč, nejste unavený?
Máte pravdu, že to není tak dlouho, ale jsem relativně odpočatý. Asi je to i tím, že je to má pátá Grand Tour, tělo už je trochu zvyklé a pak není tak zničené z těch tří týdnů.
Dva měsíce před Tour se vám narodil syn Tomáš. Vy jste pak odjel na tři týdny pryč, teď odjíždíte znovu. Chce se vám?
Ten skoro měsíc na Tour byl dlouhý, ale ke sportu to patří. Nejsme osm hodin v práci, ale tři týdny někde na závodech a pak jeden dva zase doma. Tak to je.
Přesto, bylo pro vás teď těžší odjet?
Spíš to bylo jiné, asi se mi bude trochu víc stýskat, když mám doma malé dítě.
Ještě k Tour, jak jste se svým výkonem spokojený?
S některými etapami jsem spokojený víc, s některými méně. Na celkové umístění jsme měli Emanuela Buchmanna. Čekalo se, že bude do dvaceti, on byl jednadvacátý, takže i tým to víceméně bral.
To byl plán skočit do úniku v první i v poslední etapě?
(smích)Ten první jsme v týmu plánovali. Chtěli jsme, ať někdo odjede, pokud možno dva lidi, abychom získali vrchařský trikot, což se nám povedlo. V tom posledním dni se člověk snaží, protože je to naposled, tak tam chcete nechat všechno. Zároveň to po nás chtěl i tým. Bolelo to o dost víc než v prvním dnu, ale to k cyklistice patří.
Tentokrát jste se nedostal do žádného výraznějšího úniku, který by dojel až do cíle. Měl jste vytipovanou nějakou etapu, ve které jste chtěl útočit?
Měl jsem vytipované dvě etapy ve druhém a třetím týdnu. Hodně jsem stál o to, abych se do úniku dostal, ale ne vždycky se to podaří, že? Většinou jde totiž o etapy, kde je velká šance, že únik dojede až do cíle, a to se pak snaží ujet půlka balíku. O to je to těžší.
Ve vašem týmu se dějí velké věci, od nového roku máte jezdit na Specializedu, mluví se o příchodu Petera Sagana, víte o tom něco?
Všichni o tom mluví jako o hotové věci, ale přestupy se mohou zveřejňovat až od prvního srpna, takže k tomu asi nemám co říct.
Pojďme k olympiádě, nejprve vás čeká hromadný závod, a to už příští sobotu. Délka 256 kilometrů vám asi žádný problém dělat nebude, ne?
Není to až tak těžké a nezvládnutelné, třeba Paříž-Roubaix má kolem dvou set padesáti, San Remo dokonce tři sta kilometrů.
Bude po hromadném závodě dost času na regeneraci před časovkou?
Jsou tam tři dny. Třeba na mistrovství světa je to obráceně, nejdřív jedete časovku, po které lépe zregenerujete a pak až hromadný závod. Ale čas by měl být dostačující, budou tam maséři, kteří nám pomůžou dostat se z únavy a zregenerovat.
Co počasí, vadí vám teplo?
Mělo by být brazilské jaro, což bude asi jako u nás léto, na což se těším taky. Nevadí mi teplo, spíš když je velká zima, to je horší.
S jakým cílem do časovky jdete?
Plánuju být do desítky, minimálně.
Minimálně? A maximálně?
To uvidíme, necháme se překvapit.
Plánujete kromě vašich dvou závodů navštívit i jiné sporty?
To budu řešit až po mých závodech, které jsou prioritní. V Londýně jsem se byl podívat na zápas basketbalistek, které tam ale letos nejsou. Rád bych ale zašel třeba na ping pong.
Co vás čeká po olympiádě?
Pojedu nějaké závody v Belgii a Nizozemí, pak tam mám dvě jednorázovky v Quebeku a v Montrealu a nějakou Itálii zakončenou závodem Kolem Lombardie. Uvidíme, jak to bude se světovým šampionátem.
Jak to vidí reprezentační trenér?Při dotazu, jak na tom po pádu v Polsku je český lídr pro hromadný závod Leopold König reprezentační trenér Tomáš Konečný okamžitě vypálí: „Dobře, je v pohodě. I to Polsko by dojel, kdyby tam nebyla tak strašná zima. Teď trénoval v Livignu a do Ria přiletí prvního srpna,“ povídá dvaačtyřicetiletý kouč. O čem ještě mluvil? O hromadném závodě: O taktice: O úspěchu: O časovce: O favoritech časovky: |