S účastí na hrách už vůbec nepočítal. "Na mistrovství Evropy jsem jel s tím, že moje šance na postup jsou jen teoretické a že bych musel mít medaili. Jenže jsem tam neudělal žádný velký výsledek. Tak jsem se začal soustředit hlavně na školu a vrhnul se na učení na státnice," řekl Musil v rozhovoru.
"Pak mi najednou volal trenér Lacina, že jedu na olympiádu. Já mu samozřejmě nevěřil a myslel jsem si, že si dělá srandu. Až po deseti dnech se to objevilo oficiálně na internetu. Na kvótě se to pro mě šikovně vyškrtalo, měl jsem štěstí, to nepopírám," dodal.
Musel tak rychle měnit plány. "Už měsíc předem jsem s tím nepočítal, takže to byla rána z čistého nebe. Málem mě to zabilo, jakou jsem měl radost. Šel jsem hned do školy, abych si zkoušky odložil. Všichni mi vyhověli a drží mi palce. Musím jen odevzdat bakalářku, ale ta je na téma sociálních vztahů v komunitě judistů, takže to mám tak trochu v rámci přípravy. Státnice počkají, olympiáda může být jen jednou za život."
I přes velkou radost zatím olympijskou účast příliš neslavil. "Pravá oslava pro mě bude to slavnostní zahájení, na které se hrozně těším. Tam si to chci hodně užít," svěřil se. Samotná soutěž pro něj bude i bojem s vlastními nervy. "Budu tam mít pana Kasíka, což je asi jediný trenér, který mě dokáže uklidnit a vyhecovat, abych z toho nebyl vystresovaný. Jsem velký nervák. Doufám, že se s tím dobře poperu," řekl člen Sokolu Vršovice.
Věří, že mu v boji s nervozitou pomůže i to, že na olympiádu jede jako outsider. "Vždy to byl můj cíl se dostat na olympiádu, protože to je nejprestižnější turnaj. Ale nejedu tam jako favorit. Třeba Lukáš Krpálek to má mnohem těžší, protože na rozdíl od něj se ode mě nic nečeká. Pokud si budu schopen dostat do hlavy, že nemám co ztratit, tak bych ze sebe mohl dostat velmi dobrý výkon. Teď o tom ale mohu jen spekulovat," dodal čtyřiadvacetiletý judista váhové kategorie do 81 kilogramů.
Přípravu mu zkomplikovaly natažené vazy v koleni. "Soupeř mi koleno při interlize zalehl, ale když jsem zařval, naštěstí hrozně rychle zareagoval.
To mi koleno asi zachránilo od horšího zranění. Natažené vazy už jsem měl čtyřikrát, takže jsem věděl, co od toho čekat. Chtělo to chvíli klid, na olympiádu budu připraven," dodal Musil.
Připouští, že má velké obavy, aby ho o premiérový olympijský start nepřipravilo nějaké zranění. "Bojím se jako malé dítě, že se zraním u každé blbosti. Třeba teď rekonstruuji byt, vynáším z něj suť a při tom mě napadá, abych si nevyvrknul kotník, nebo se nepořezal. Připadám si jako strašpytel. Úplná paranoia," dodal s úsměvem.