V Aténách mezi sportovci nebydlí, svaz a sponzoři jí pomohli zaplatit hotelový pokoj. Děti do olympijské vesnice nesmějí - a Hlaváčková stále kojí. I šampaňského na oslavu si jen symbolicky cucla. „Kdybych malému nemohla dát to, co mu patří, sport by mi za tu oběť nestál.“
Když v pondělí večer vyhrála, nabitým plaveckým areálem duněla diskotéková hudba, fanoušci tleskali vestoje. V kategorii S5, s postižením dolních končetin, porazila Francouzku Hessovou o vteřinu a půl. „Nečekala jsem to, necítila jsem se nejlíp.“
Přes zábradlí jí podali malého Honzíka, poslouchala českou hymnu a plakala. „Hormony jsou po porodu ještě rozházené. Jsem emotivnější než dřív,“ říkala.
Tolik dojatá nebyla ani předloni na mistrovství světa v Argentině, kdy zaplavala světový rekord.
Když se osmadvacetiletá plavkyně z Náchoda konečně dostala do pokoje, chtěla si objednat večeři. Zbytečně. V hotelu ji překvapili. Jídlo bylo hotové, svíčky na stole. Romantika jako z filmu. „Nevím, kde se to domákli, ale bylo to skvělé.“
V úterý měla volno, ve středu už ji čeká další závod. V pátek znovu a pak zase. Co další zlato? Věří si vítězka? „To by musel být zázrak. Jsem unavená, nemám natrénováno.“
Hlaváčková i tak předvedla famózní výkon, necelých pět měsíců po porodu. V těhotenství sice plavala, ale olympijská příprava vypadá jinak. Hned po šestinedělí hupsla do bazénu a na mistrovství republiky vyhrála v nejlepším čase roku.
V Aténách se Hlaváčkové ptal pořadatel: „A vy jste sestra Ilony?“ Jen se usmála. Ilona je mistryní Evropy, Běla taky, jen mezi handicapovanými. Příbuzné nejsou.
Po porodu trénovala až čtyři hodiny denně, byla na soustředění ve Strakonicích a manžel tam na břehu jednou rukou luštil křížovky, druhou pohupoval kočárkem. Jsou v těžké finanční situaci, něco málo nad hranicí životního minima.
Ona pobírá mateřskou, manžel se na rodičovské dovolené stará o syna. „Budu muset zpátky do práce, abychom se uživili. Já budu živitelka, táta bude mámou,“ trápí se. Za zlato by měla dostat prémii 70 tisíc.
Plave od deseti let, to byla ještě zdravá, od roku 2001 závodí jako tělesně postižená. Zradila ji chronicky nemocná páteř. Hlaváčková vystudovala vysokou školu a pak musela na operaci. „Byla nevyhnutelná. Všechno spělo k ochrnutí.“
Z vozíku už se nikdy nezvedne. „Mám miminko, manžela. Žiju normální život - v rámci možností. Necítím se jako nemocná.“
 Česká plavkyně Běla Hlaváčková ve finále závodu na 50 metrů ve znaku v kategorii S5, v němž v Aténách vyhrála. |
