Cvičí jógu, hodně jí svědčí. "Pomáhá mi, abych našla harmonii se svým tělem," vysvětlovala Markéta Jeriová. Duchovní stránkou jógy se zatím nezabývala, nemá ji kdo učit. Ale hledá, pátrá po smyslu řádů a věcí, snaží se najít prapůvod a kořeny bytí. Hodně čte. "Nechat vše plynout," notuje si s Hérakleitem, jedním ze zakladatelů antické filozofie.
Hlavně se ale ráda směje a odmalička jezdí na saních. Nominaci si vyjela už na světovém šampionátu v roce 2000 ve Svatém Mořici, kde skončila šestnáctá. Jenomže si nebyla jistá, jestli se její sen splní a do českého týmu pronikne, protože sáňkaři v Čechách přešlapují kdesi na okraji zájmu. Musela na úspěchy navázat. "Jenomže výsledky nepřicházely a já spíš hledala sama sebe," podotkla rodačka z Chomutova. "Navíc za tak dlouhou dobu se může stát cokoliv, třeba selže zdraví."
Ani letošní sezona jí nevycházela podle představ, v tréninku se jí dařilo, ale formu nedokázala přenést do závodu. "Klíčil ve mně strach, že to pokazím, že mám co ztratit," vysvětlovala Markéta Jeriová. Teď se najednou uvolnila a do zámoří 3. února odletí s klidným srdcem. "Jde mi o to, abych zajela čtyři pohodové jízdy a měla z nich dobrý pocit. Abych věděla, že jsem ze sebe odevzdala všechno, pak budu spokojená."
V sezoně měnila svůj pracovní nástroj - saně. "Vyzkoušela jsem jiné, taky nebyly nové, ale nesedly mi, nestotožnila jsem se s nimi," poznamenala Jeriová, jež se opět vrátila ke svému čtyři roky starému 'vozidlu'. "I když se to nezdá, my ty saně řídíme a každá maličkost, každý pohyb navíc, je znát. Jedná se o hodně technický sport," upozornila.
A právě kvalita materiálu mnohdy rozhoduje. "Já vím, že to lidi neradi slyší, ale prostě na tom nejsme jako třeba Němky. Nechci si však vůbec stěžovat, například všechny Rakušanky také nemají ideální možnosti a to je nějaký tým." V Utah Olympic Parku tak bude spoléhat na místní mrazivé klima, v němž by se odchylky v materiálu alespoň trochu smazaly. "Protože rozdíl mezi dobrými a horšími saněmi může dělat až tři čtyři desetiny, což je dost," pokrčila rameny.
Dráhu v Salt Lake City si vyzkoušela při soustředění a vyhovuje jí. "Je hodně rychlá, nepříliš technická a není postavena jen sáňkaře jako třeba v Königsee nebo Oberhofu, ale i pro bobisty," podotkla pětadvacetiletá dívka, která letos v konečném účtování Světového poháru obsadila 24. příčku. Prostředí jí sedlo a místní obyvatele označila za veskrze přívětivé. "Moc se těším, hlavně na atmosféru olympiády. Určitě se půjdu podívat na běžkaře, na skokany, na sjezdaře... Uvidím, co stihnu," plánovala si Jeriová.