Ticho a samota, jichž si výprava dosud užívala tisíc kilometrů od Sydney, jsou pryč. Už na ně dosedá olympijská atmosféra. Jako první na Kašpárkovou. V pátek půjde do kvalifikace, v neděli snad do finále. Přestože je bývalou mistryní světa, nepřijela jako favoritka. Druhý rok po sobě ji trápilo zranění. V lednu si zlomila navikulární kost v nártu. 14,25 metru, což je třeba ke kvalifikaci do finále, ještě letos neskočila. "Není na mě žádný tlak. Zezadu se líp útočí, nikdo se mnou nepočítá," prohlásila Kašpárková.
Jen to dořekla, Hlavoňová, sedící na vedlejší posteli, reagovala: "Právě že s tebou nikdo nepočítá. Budou překvapení. Ty s těma dlouhýma nohama dáš čtrnáct a půl metru, i kdybys jen kráčela." Kašpárková se usmála: "Takovéhle poklony!" V hodinách před startem je pro ni Hlavoňová osobou, která mírní její závodní horečku.
"Teď jsem zatím ještě v pohodě. Ale kdybych byla moc klidná, nebylo by něco v pořádku. Člověk musí cítit mrazení," vypráví Kašpárková. "Teď mě Zuzka uklidňuje. Pak to čeká na mě." Nejpozději v neděli večer si vymění role. Z Kašpárkové spadne napětí, Hlavoňová se mu bude blížit každým dnem. Nebude se moci ani pořádně najíst, aby byla při závodě ve formě. Pro změnu bude ona potřebovat kamarádku, která ji povzbudí.
Třeba bude trojskokanka veselá, ale co když se jí závod nevyvede? "Vím, že kdybych neuspěla, nemůžu chodit jako kakabus," řekla Kašpárková. Tu větu nenechala Hlavoňová bez odpovědi: "O to nemusíš mít starost."
