"Na olympiádě budu spokojená i s umístěním do pátého místa, ale samozřejmě chci medaili," říká 23letá specialistka na závody v boulích. Pro zisk medaile má jednu extra motivaci navíc: "Chtěla bych v Turíně zůstat déle, abych viděla závod boulařů a třeba i nějaké další soutěže," přiznává.
Prodloužený pobyt v dějišti her je přitom výsadou právě pro olympijské medailisty.
Doma jste považována za českou medailovou naději, jak se vám s tímto označením žije?
Snažím se nepřipouštět si to. Říkám si, že mám snad před sebou ještě jednu olympiádu, takže když to nevyjde v Turíně, snad ještě bude šance to napravit. Navíc jsem teď někde v novinách četla, že mi v moji medaili věří jen padesát procent fanoušků, stejně jako Lukáši Bauerovi. To není zase tolik.
O šancích na medaile může rozhodovat jediný prvek. Ve Špindlerově Mlýně vám však obtížný skok přes osu D Spin X moc nevyšel a místo vysokého hodnocení za náročný prvek vám rozhodčí kvůli nepřesnému provedení body sebrali.
To je pravda, ale aspoň jsem se přesvědčila, že to dokážu skočit v plné rychlosti i pod psychickým tlakem a jakžtakž to ustát. Doufám, že za týden to bude lepší, že už budu vyskákanější. Konečně bude trochu víc času na trénink, protože do teď se pořád jen cestovalo a závodilo. Na víc nebyl čas.
Kdy začnete trénovat na olympijské trati?
Poprvé bude otevřená v úterý, tak se tam hned vydáme.
Kolikrát musíte nový skok vyzkoušet, abyste si v olympijském závodě mohla stoprocentně věřit?
Na úplné zažití jsou potřeba až dva roky. Ale v Turíně to chci skočit na vybraném můstku aspoň desetkrát.
Na sjezdovce budou tři použitelné stopy, každá s vlastními můstky. Jak dlouho vám bude trvat, než si vyberete tu správnou?
Na tom se pracuje postupně. Nejprve si trať projdeme a většinou hned jednu stopu vyřadíme, protože nám na ní nevyhovuje rozmístění boulí. Pak začneme zbývající dvě zkoušet na lyžích. Nejprve bez můstků, potom zařadíme přímé skoky a při nich se rozhodneme pro nejvýhodnější stopu. A na té začneme naostro trénovat.
Vedoucí závodnice Světového poháru Jenifer Heilová společně s dalšími Kanaďankami závody ve Špindlerově Mlýně vynechala a dala přednost tréninku. Uvažovala byste o něčem podobném, kdyby nešlo o domácí závody?
Rozhodně ne. Z loňského mistrovství světa máme vyzkoušeno, že je nejlepší jít do vrcholné soutěže z plného zápřahu. Neumím si představit, že bych týden někde seděla a jen trénovala.
Jak se vám závodilo před domácím publikem? Nebylo to moc svazující?
I to byla dobrá zkouška před olympiádou. Sama jsem se snažila napětí ještě zvýšit, abych byla co nejvíc nervózní. Jenže ono to zase tak nešlo, lidé mi fandili, výborně jsem je na startu slyšela.
Jak se uměle zvyšuje napětí?
Člověk se snaží vsugerovat si, že to je strašně důležitý závod (smích). Ale jistou trému jsem cítila. U mě to doléhá na svaly, které se rychleji unaví. Hlava se srovná, ale bolí mě nohy.
 Nikola Sudová. |
