Kdy se mezi trojici nejlepších postavíte vy?
Kdyby to ještě někdy vyšlo...
Doplatil jste na podmínky na můstku?
Na mistrovství světa v Liberci to bylo ještě daleko horší. Měl jsem velkou formu a vítr mě sfouknul. Tady měli štěstí jiní. Byl to skoro stoprocentní skok. Ale jak jsme tam dlouho čekali, tak to nebylo úplně ideální. Pět minut tam jen tak postávám a ty svaly už nejsou tak nabuzený.
Proč se čekalo?
Kvůli větru. Je škoda, že jsem kvůli tomu nebyl ve skupině, kde jsem mohl bojovat. Po dlouhé době jsem nebyl mezi nimi.
Kolik vám chybělo k dojetí vedoucí skupiny? Byla to taktika, ne?
Taktika by to byla, ale síly nebyly. Měl jsem skočit o dva metry víc a mohl jsem tam jet s nimi, bohužel.
Zníte dost zklamaně.
Trošku zklamaný jsem, i když je to můj nejlepší výsledek na olympiádě. Chtěl jsem víc.
Je tu ještě jedna šance na velkém můstku.
Jasně, ještě máme další závody. Není to tak špatné, jsem dvanáctý na olympiádě. Jen jedenáct lidí bylo přede mnou.
Jak se jelo na lyžích Martina Koukala?
Servismanům asi vyšly nejlíp. Jsem rád, že tahle spolupráce existuje. Já mám každé lyže na úplně jiný sníh, a během té půlhodiny bych musel vystřídat třeba pět párů. Kluci od servisu to dneska neměli vůbec jednoduché.
Co se dá do dalšího závodu vymyslet?
Skočit, v klidu a bez nervů, pokusit se tam ulítnout a pak letět zase na běžkách, co to dá.
