Vždyť v pětatřiceti letech ovládá svou singlkanoi a jednolisté pádlo mistrovsky, loni vyhrál hodnocení Světového poháru.
Před kvalifikací mu trenér Jiří Rohan kladl na srdce: Neriskuj. Nevymýšlej!
Jenže říkejte to Stanislavu Ježkovi. Vždyť on je kanoista, divoká voda je pro něj výzvou. Pohrát si, krotit peřeje, o tom to přece je.
V první kvalifikační jízdě se ještě držel na uzdě. "Trochu jsem ji jistil."
Průběžně byl čtvrtý, úterní semifinále na dosah ruky. Tak si před druhou jízdou řekl: Zkusím jiné nájezdy. Zariskuju.
Jenže už v první polovině tratě dostal z rozbouřené vody varování, jeden z nájezdů mu nevyšel. "Hned z toho byl problematický průjezd. Věděl jsem, že už tu jízdu nevylepším," přiznal.
Přesto pohodový flegmatik od vody brzdu nezatáhl. "Zkoušel jsem jiný nájezdy a blbosti, který jsem měl od trenéra zakázaný, ale nedalo mi to," vykládal.
Výsledek? Série eskymáckých obratů v druhé kvalifikační jízdě. "Aspoň si přišli na své diváci."
Orientaci ve vodě ale neztratil. "Ten eskymák netrvá tak dlouho. Spíš jsem se pod vodou jsem se skoro musel smát. Bylo mi bylo jasný, jak na to v televizi koukají lidi, kteří mě znají. Jak kroutěj hlavou..."
Davy britských fanoušků jej odměnily bouřlivým potleskem. "Moc jsem neslyšel, já měl vodu v uších."
Že v londýnském kanále teče křišťálově čistá voda? "Tu oceňuju víc, když jsem hlavou nahoře! Vlastně ani nevím, pod vodou mám asi zavřený oči. A když vám teče po obličeji, už je jedno, jestli je to čistá nebo špinavá."
Pořád se usmíval, přesto přiznal: Nebýt dobrého výsledku z první jízdy, určitě bych jel jinak. "Ale to neznamená, že by to nedopadlo stejně."
Podobný kousek prý možná ještě nikdy na kanále nepředvedl. "Nepamatuju. Někdy se to povede jednou, když člověk zariskuje, převrátí se. Já vlastně ani nevím, kolik jsem jich dal."
V pondělí jej s Vavřincem Hradilkem čeká kvalifikace deblkanoistů, svou individuální disciplínu však jako trénink na ni nepovažoval. Hlavně, aby si už na londýnském kanálu vybral porci eskymáckých obratů. "No doufejme."
