Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


  • Úterý 17. října 2017 Hedvika

Zvláštní pocit, řekl Jirásek, loučící se šéf ČOV. Teď míří do špitálu

Předseda ČOV Milan Jirásek. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

31 2012
Naposledy usedl do křesla ve své kanceláři, zapnul počítač a řešil olympijskou agendu. Naposledy se do telefonu představoval jako předseda Českého olympijského výboru. Od čtvrtka bude Milan Jirásek už jen bývalým šéfem českých olympioniků, po šestnácti letech ve funkci končí. "Pocity jsou smíšené," řekl den před svým odchodem.

Na závěr byl výkonným výborem pověřen, aby předsedal plenárnímu zasedání, na němž se bude volit i nový předseda výboru. Až se schválí hodnotící zpráva za čtyřleté funkční období, až svoji zprávu přednese revizní komise, výkonný výbor odstoupí. "A já budu volný," pronesl Jirásek.

Jak vám z toho je?
Je zvláštní, když si uvědomím, že do tohoto baráku už nebudu patřit. Nebudu se v žádném případě vměšovat do rozhodnutí, do práce, ale lidské vztahy, které jsme měli na velmi dobré úrovni, ty nevyprchají.

Jakou podobu bude mít vaše další působení v ČOV? Pokud nějakou.
S ničím nepočítám. Mám pořád úvazek v nemocnici, opráším svoje vědomosti, uvedu je na současnou úroveň, protože mi občas něco uteklo, a těším se, že se budu věnovat medicíně.

Takže se vrátíte na ortopedii vojenské nemocnice ve Střešovicích?
Působím tam s malou přestávkou od roku 1960, kroutím si tak třiapadesátý rok. Když mě zvolili do čela olympijského výboru, byla to volba nečekaná, překvapila mě. Ale ze svého působení v čele lyžařského svazu jsem měl dojem, že to zvládnu i při normální profesi. Dřív to fungovalo tak, že se schůzovalo zásadně po páté hodině odpoledne, o víkendech, nikdy se nic pro dobrovolné funkcionáře nekonalo v pracovní době. Tady to bylo jinak a postupně jsem úvazek v nemocnici snižoval. Nakonec jsem sloužil jeden den v týdnu na ambulanci, operovat nechodím.

To je práce, ale co zábava? Jak budete odpočívat?
Chci si uspořádat svoje osobní resty, trošku udělat inventuru svého zdravotního stavu. A těším se, že budu moct daleko víc sportovat. Tedy pokud mi to tělo dovolí. Například na zimu už mám hodně nabitý program a těším se, že lyžovat budu, kdy dovolí počasí a ne časové okolnosti.

Kolik beden už jste z kanceláře odstěhoval?
Zatím ani jednu. Zatím jsem jenom probíral odložené papíry, třídil je, měl jsem v tom trošku nepořádek. Ale řada věcí tady může zůstat.

A co tu rozhodně nenecháte?
Cením si každého daru, jen jde o jeho důstojné umístění. Důležité je, jak se k tomu postaví manželka, zatím je vyhlášeno embargo, abych nezaplavil věcmi byt ani chatu. Budu muset opatrně. Někdo mi radil, že likvidaci všech věcí má dělat nezúčastněná osoba, která nemá k pozůstalosti žádný vztah. Člověku, který všechno prožíval, to dlouho trvá, všechno pročítá, prohlíží a ještě se nad tím všelijak rozměkčí. A nakonec se stejně s ničím nedokáže rozloučit.

Zavzpomínejte na první olympiádu ve funkci předsedy.
To bylo v roce 1998 v Naganu. A pojí se k ní i ten maximální zážitek, kdy emoce člověka úplně stravovala. Byl to první turnaj všech turnajů, na němž startovali všichni profesionálové. Ti borci z NHL se považovali za vítěze a byl husarský kousek, že jsme je dokázali porazit. Když pak ve finále padl Svobodův rozhodující gól, zažil jsem pocit, který už se asi nikdy nemůže opakovat.

Autor:






Najdete na iDNES.cz



mobilní verze