Ve středu po 15. hodině korejského času se už naopak usmíval, když po odložené, ale nyní zdařilé volbě pózoval s Bachem pro společnou fotografii. Pak shodil sako, převlékl se do sportovního a přijel za českým týmem do olympijské vesnice.
Tentokrát ukrýval jeho hlas mix uspokojení, velké úlevy, ale také jistého zadostiučinění. Projevilo se, když vyprávěl, jak je všechno zlé k něčemu dobré: „Po tom anonymu totiž následovalo ze strany MOV hluboké prověření mé osoby daleko do minulosti, jestli jsem někde něco nespáchal. Dotazovali se i u nezávislých lidsko-právních organizací. Teď mám radost, že dospěli ke zjištění, že jsem v životě pracoval v rámci etických norem.“
Ta zkušenost 50letého Kejvala zjevně posílila, stejně jako mezinárodní pozici českého sportu.
Sedmnáct let poté, co se členství v MOV ze zdravotních důvodů vzdala Věra Čáslavská, má Česká republika opět stálého člena ve vrcholném orgánu světového sportu.
Kejval nezastírá, že v 90. letech došlo k prudkému propadu české sportovní diplomacie, kterou se nyní snaží vrátit na výsluní.
„Nevím ještě přesně, jaká bude v MOV moje role,“ říká. Ovšem workoholik a ambiciózní muž, jakým vždy byl, si určitě nepředstavuje, že bude jen zvedat ruku při hlasování a jíst chlebíčky o přestávkách.
Koneckonců o tom s ním Thomas Bach hovořil na pracovním obědě, kde českému novicovi sdělil, že od něj očekává podobné pracovní nasazení, jaké u něj viděl doposud.
Už za vysokoškolských studií stál u zrodu tehdy malé společnosti TECHO, s níž se posléze natolik vypracoval, až ji prodal nizozemskému gigantu Royal Ahrend NV.
V podobném duchu pojal Jiří Kejval svůj „útok“ na poli sportovním. Od šéfa českých veslařů přes prvního muže Českého olympijského výboru a člena exekutivy antidopingové agentury WADA až do stočlenného kvóra MOV a potom...
Nechme se překvapit.
Jsem přesvědčen, že ani tím to nekončí.
