Trenér Jandač vás nakonec dost chválil.
Koukal jsem na nominaci a hrozně mě to potěšilo. Sám jsem byl překvapený, jak hezky se o mně vyjadřoval. Od té chvíle jsem začal myslet na to, abych se zase nezranil. O kolik akcí já už přišel kvůli zdraví... A málem jsem měl zase smůlu – v posledním střídání posledního zápasu před olympijskou přestávkou jsem dostal prdu do kotníku a zatrnulo mi. Naštěstí nešlo o nic vážného.
Čím to, že prožíváte tak skvělou sezonu?
Dost často to mívám tak, že se mi začne dařit druhý rok v týmu. Uklidním se, vím, do čeho jdu, co mě čeká, co může přijít od trenéra. V tu chvíli se dost uvolním a hokej je pak z mé strany úplně o něčem jiném.
Na olympiádě budete patřit k mladším, na druhou stranu toho máte už dost za sebou. Cítíte se na to být jedním z lídrů?
Kvůli tomu mě trenér Jandač vybral. Bude ode mě chtít góly a abych vytvářel šance pro ostatní. Beru to a budu se snažit. Cítím se dobře a myslím, že by mi turnaj mohl vyjít.
Jste skvělý bruslař. Nakolik se vám daří díky tomu?
Táta vždycky apeloval na bruslení a pořád mě driloval. Míval jsem dokonce trenéry na bruslení. Rozhodně je to výhoda. Jenže tu rychlost musíte také umět ukočírovat. S tím jsem měl dřív problém – byl jsem tam, kde jsem být neměl a naopak.
Prošel jste i NHL. Vyhovuje vám víc evropský hokej?
V NHL jsem nikdy neměl tak dobrou sezonu jako tady. Těžko to srovnávat. Kdybych se za mořem víc adaptoval a strávil víc času v jednom týmu, tak by to možná vypadalo líp. Ještě není všem dnům konec. Jestli se tam někdy vrátím, tak uvidíme.
Proč vám to v NHL nevyšlo?
Mrzí mě, že jsem musel odejít. Byl jsem mladý a nevěděl, jak se mám pořádně chovat. Dneska bych dělal všechno trochu jinak. Ale takový je život.
Milan Gulaš o sobě prohlásil: Jako mladý jsem byl hovado...
... a já to mám stejně. Když se podívám zpátky, tak bych si dal také pár facek. Jsou věci, na které si člověk musí přijít sám a příště se jich vyvarovat. Jinak by byl hloupý.
Co bylo špatně?
Myslel jsem si, že to půjde samo. Měl jsem jeden dobrý rok a hned přišla nabídka z NHL. A já se nechoval tak, abych si zasloužil tam hrát. V NHL jsou samozřejmě nejlepší hráči, ale podobně je na tom spousta dalších. Jen nemají takovou vůli a neobětují tomu tolik.
Proč vám tohle došlo až po odchodu?
Vyhazovali mě z jednoho klubu do druhého. Byl jsem v Montrealu, Anaheimu, Chicagu a Arizoně, ale já to nebral jako varování. Zapůsobilo by na mě spíš, kdyby mě poslali na farmu. Tohle nebyl žádný trest, pořád jsem hrál NHL. Myslel jsem si, že jsem nejlepší, že mám hrát, ale ve finále jsem tomu neobětoval tolik, kolik bych měl.
Nepřicházela od trenérů a manažerů znamení, že je něco špatně?
Nic takového jsem nezažil. Měl jsem jeden mítink v Montrealu s trenérem, se kterým jsme si vyloženě nesedli. Já byl v tu dobu mladý a místo toho, abych začal víc hrabat, tak jsem byl uražený. Když mám podobné trable dneska, tak nekoukám okolo, ale na sebe.
Kde ta změna vznikla?
To nevím, prostě to přišlo. Asi zkušenostmi. Člověk si uvědomí, že řečmi s tím stejně nic nenadělá.
Změnil jste jen myšlení, nebo jste se musel zlepšit i hokejově?
Každý musí vědět, co je jeho nejsilnější, ale také nejslabší stránka. Musí si to přiznat a začít na tom pracovat. Jsou hráči v NHL, kteří za celý život nehráli přesilovky. Ale jsou tam a berou velké peníze, protože si to uvědomili a vědí, co mají dělat. Já byl rozházený, bral jsem hokej hodně jako zábavu. To sice platí pořád, ale už k němu přistupuju mnohem profesionálněji.
Hokej na ZOHProgram turnaje v Pchjongčchangu Čtvrtek 15. 2. od 13.10: Česko - Korea Sobota 17. 2. od 4.10: Kanada - Česko Neděle 18. 2. od 8.40: Česko - Švýcarsko |
Věříte, že ještě dostanete šanci?
Tato sezona mi může pomoct, už jednou jsem se takhle do NHL dostal. Byl jsem sice mladší, ale úspěchy člověka vystřelují na vyšší místa. Na druhou stranu mám v Kazani smlouvu ještě na další sezonu. Asi bych ji nechtěl roztrhat, máme super tým. Sbírám zkušenosti a další rok by mi neublížil.
Už s Kazaní myslíte na titul?
O tom nechci mluvit, ale je to náš cíl. To samé platí o olympiádě. Medailové naděje se zvyšují díky absenci hráčů z NHL. Musíte mít štěstí.
Cítíte, že jste v největší pohodě za celou kariéru?
Já nejsem nikdy v pohodě. Mám přemýšlivou hlavu, byť se to snažím eliminovat. Pořád řeším, co by se dalo vylepšit, co by kdyby. Je to těžké, sport je dost o hlavě. Na druhou stranu mě právě tahle vlastnost asi posouvá. Každý se totiž může zlepšovat celou kariéru.
